Runy v praxi nakladatelství Fontána

runy-v-praxi Nakladatelství Fontána v srpnu vydalo knihu Futhark Edreda Thorssona pod názvem Runy v praxi v překladu Veroniky Glogarové. Na první pohled výborná zpráva, po podrobnějším prozkoumání nepříjemné zklamání. Paní překladatelka má v této problematice zjevně mizivé znalosti a překladu tím velice ubližuje. Na mnoha místech lze najít zcestné překlady, na jiných zase úplně vynechané části vět, se kterými si zřejmě nevěděla rady. Vydání citelně chybí jakákoli odborná korektura a troufnu si označit práci překladatelky i nakladatelství za přinejmenším amatérské.

Neměl jsem v úmyslu se ke knize nijak vyjadřovat, nicméně paní Glogarová mi nedala jinou možnost. Kniha obsahuje úryvky eddických básní a tvrdí, že překlad pochází z těchto stránek, tedy jinými slovy že jsem je přeložil já. Zde je ale výslovně uvedeno, že ukázky pochází z překladu Eddy Ladislava Hegera z roku 1962. Paní překladatelka se měla v prvé řadě zeptat jestli s citacemi vůbec souhlasím, načež by se dozvěděla jak to s překladem opravdu je, když už si tedy nedala tu práci stránky pročíst pořádně. Ani nemluvě o tom, že řádná citace takhle vypadat nemá a kdyby měla paní Glogarová alespoň základní přehled o problematice o které kniha pojednává, tak by jí muselo být jasné odkud překlad pochází. Tímto se tedy zcela vyhrazuji proti jakémukoli spojování s touto knihou.

Situace je tím horší, že jde o zcela zásadní práci v oboru. Thorsson byl v roce 1984 první, kdo dal esoterní runologii vědecký základ. Svou práci staví na historických, lingvistických a kulturně komparativních faktech, na nichž teprve představuje vlastní gnózi. Každý další autor už mohl toto jen dále rozšiřovat, pokud se vůbec zatěžoval nějakými objektivními poznatky. Mnoho dostupných knih o runách je bohužel jen shrnutím osobní gnóze autora, která přestává dávat širšímu publiku smysl. Je tedy více než politováníhodné, že první konktakt s prací Edreda Thorssona českých čtenářů, kteří nemají možnost přečíst si originál, bude právě prostřednictvím této knihy. A je jasné, že zásadní nedostatky překladu poškodí zejména práci samotného autora.

Co je to Ásatrú?

Přeloženo z článku Stephena A. McNallena z roku 1995 s názvem What is Asatru?

Dlouho před příchodem křesťanství do severní Evropy zde lidé – naši předkové – měli svá vlastní náboženství. Jedním z nich bylo i Ásatrú. Praktikovali jej na území dnešní Skandinávie, Anglie, Německa, Francie, Nizozemí a dalších zemí. Ásatrú je původní a přirozenou vírou národů, které tyto oblasti obývaly.
Continue reading “Co je to Ásatrú?” »

Hyge-Cræft: Práce s duší v severské tradici

Přeloženo z originálu „Hyge-Cræft: Working with the Soul in the Northern Tradition“ od Diany L. Paxson, který najdete zde: http://www.hrafnar.org/norse/hyge-craeft.html. Článek byl poprvé publikován v 28. vydání časopisu Idunna v roce 1995.

Podle Norské runové básně je člověk „rozšířením“ prachu. Z prachu tělo jistě stvořené je, ale literatura severu obsahuje plno odkazů právě na toto rozšíření – duchovní část či části člověka. Víra v nadfyzično je v severské tradici nejen jasně demonstrována, ale důkazy, i když útržkovité a často protikladné, naznačují ne-li existenci zapomenutého vysoce sofistikovaného modelu hug neboli duše, tak alespoň tradici poskytující základ pro analýzu doktríny o duši natolik bohaté a zajímavé, jakou se může pyšnit jakékoli jiné náboženství. Continue reading “Hyge-Cræft: Práce s duší v severské tradici” »

Nové místo

Vítejte na novém místě! Delší dobu plánované změny se konečně dočkaly realizace a většinu z nich už můžete vidět na vlastní oči. Jednou z hlavních úprav je rozdělení struktury na „běžné stránky“, tedy většinu původního obsahu, ke kterému se dostanete z horního menu, případně podmenu v pravém sloupci a články dostupné z hlavní stránky a pravého sloupce. V článcích budete nacházet zejména překlady zahraničních autorů a občas i má vlastní zamyšlení a poznatky. Pod články samozřejmě najdete možnost přidávat komentáře. Continue reading “Nové místo” »

Úvod do Ásatrú

Před méně než tisíci lety dospěli starší na Islandu k osudovému rozhodnutí. Pod politickým tlakem křesťanské Evropy a z potřeby mezinárodního obchodu Al-Thing (všesněm) oficiálně prohlásil Island křesťanskou zemí. Poslední zbytky severského pohanství, které se kdysi objevovalo po celé severní Evropě, v podstatě vymizely během několika málo století, ale mýty a legendy pohanských časů přežily a zažehly plamen víry u pozdějších generací. Přičiněním proslulého básníka Sveinbjorna Beinteinssona Island znovu prohlásil severské pohanství za své zákonné náboženství. Continue reading “Úvod do Ásatrú” »