Loki je jedna z nejkomplexnějších a nejkontroverznějších postav severské mytologie. Není to klasický bůh, ale spíše chaotická síla změny, která balancuje na hranici mezi přítelem a nepřítelem Ásů. Jeho přítomnost v Ásgardu je zdrojem jak největších pokladů bohů, tak jejich nejtragičtějších katastrof.
Jméno Loki má nejistou etymologii, nejpravděpodobnější interpretace jsou:
Loki se objevuje pouze ve skandinávských zdrojích a nemá ekvivalenty v jiných germánských tradicích, což naznačuje, že se mohl rozvinout specificky v severském prostředí.
Loki nepatří ani tak do rodiny bohů - je to spíše obr (jötunn), se kterým Odin uzavřel přísahu pokrevního bratrství. Je synem obra Fárbautiho (“Krutý úder”) a obryně Laufey (“Listnatý ostrov”), což z něj činí bytost s obřím původem, ale božským postavením.
Pokrevní bratrství s Odinem je klíčové pro pochopení Lokiho pozice v Ásgardu. Podle Lokasenny Odin přísahal, že nikdy nebude pít medovinu bez toho, aby byla nabídnuta i Lokimu. Toto pouto je tak silné, že ani Lokiho nejhorší činy nemohou být potrestány smrtí - pouze uvězněním.
Loki má komplikovanou rodinnou situaci, která odráží jeho dvojakou povahu:
Za manželku má věrnou bohyni Sigyn, s níž má syny Nárfiho a Váliho (někdy také Aliho). Sigyn je jediná, která zůstává Lokimu věrná i po jeho zatracení a drží mísu nad jeho hlavou, aby chytala hadí jed.
S obryní Angrbodou (“Nositelka žalu”) zplodil tři monstra Ragnaröku:
Loki také “porodil” Sleipniho, Odinova osminohého koně, kterého počal v podobě kobyly s hřebcem Svadilfarim. Tento čin ukazuje na Lokiho schopnost měnit nejen svou podobu, ale i pohlaví.
Tradičně je Loki chápán jako bytost ohně - ztělesnění elementu, který je stejně jako on nespolehlivý služebník, smrtící pán, ale nepostradatelný společník. Oheň může zahřívat domov i spálit les, poskytovat světlo i ničit - přesně jako Loki přináší jak užitek, tak zkázu.
Jako personifikace ohně má Loki několik charakteristických vlastností:
Říká se, že je to právě Loki, kdo v podobě Lódura společně s Odinem a jeho bratrem Hoenirem dal život lidstvu. Podle této tradice byli první lidé Ask a Embla stvořeni ze dvou kusů dřeva, přičemž:
Jako bytost ohně by pak celkem přirozeně právě Loki měl být dárcem životního tepla a tělesných smyslů.
Mýty Lokiho popisují jako lstivého tricktera a nedůvěryhodného společníka. Jeho charakteristické rysy zahrnují:
Téměř neustále dostává bohy do nějakých potíží, často kvůli svým impulzivním rozhodnutím nebo žertům, které se vymknou kontrole. Hraje přitom roli dvojitého agenta mezi bohy a obry a často zradí obě strany podle momentální výhody.
Když je přinucen k nápravě, stává se zdrojem mnoha z nejlepších pokladů bohů:
Loki je nepřekonaný shapeshifter, který dokáže měnit nejen svou podobu, ale i pohlaví. Mezi jeho známé proměny patří:
Nejzásadnějším Lokiho činem je nepřímé způsobení smrti Baldra. Když Frigg získala přísliby od všech bytostí, že neublíží jejímu synovi, Loki odhalil jedinou slabinu - jmelí, které bylo přehlédnuto.
Loki vyrobil kopí z jmelí a přemluvil slepého Höda, aby jím hodil po Baldrovi během božské hry. Kopí Baldra zabilo, což uvrhlo celý Ásgarð do žalu a předznamenalo příchod Ragnaröku.
Když pak bohové hledali způsob, jak Baldra z podsvětí osvobodit, Loki se v podobě obryně Þökk (“Díky”) odmítl pro mrtvého boha plakat, čímž znemožnil jeho návrat.
Za svou roli při Baldrově smrti byl Loki krutě potrestán. Bohové ho chytili, když se skrýval v podobě lososa, a:
Když se mísa naplní a Sigyn ji musí vyprázdnit, jed dopadne na Lokiho obličej a jeho křečovité pohyby otřásají zemí - tak vzniká zemětřesení.
Před Ragnarökem se Loki osvobodí ze svého vězení a povede armádu obrů a monster proti Ásgardu. V závěrečné bitvě:
Loki je spojen s několika významnými symboly:
V současném severském pohanství je vztah k Lokimu komplexní:
Loki představuje nezbytnou chaotickou sílu v severském kosmu. Bez něj by svět stagnoval v neměnném řádu, ale zároveň jeho nekontrolovaná energie nakonec přinese konec světa. Je to paradoxní postava, která:
Loki je zmiňován v několika důležitých severských textech:
