Hyge-Cræft: Práce s duší v severské tradici

Přeloženo z originálu „Hyge-Cræft: Working with the Soul in the Northern Tradition“ od Diany L. Paxson, který najdete zde: http://www.hrafnar.org/norse/hyge-craeft.html. Článek byl poprvé publikován v 28. vydání časopisu Idunna v roce 1995.

Podle Norské runové básně je člověk „rozšířením“ prachu. Z prachu tělo jistě stvořené je, ale literatura severu obsahuje plno odkazů právě na toto rozšíření – duchovní část či části člověka. Víra v nadfyzično je v severské tradici nejen jasně demonstrována, ale důkazy, i když útržkovité a často protikladné, naznačují ne-li existenci zapomenutého vysoce sofistikovaného modelu hug neboli duše, tak alespoň tradici poskytující základ pro analýzu doktríny o duši natolik bohaté a zajímavé, jakou se může pyšnit jakékoli jiné náboženství.

Musím zdůraznit, že následující pojednání musí být považováno za spekulativní a výzkumné. Navzdory dvěma tisícům let dogmatické křesťanské teologie se zdá, že při pojednávání o předmětu tak nejasném jako je sám dech, můžeme jen těžko mít v něčem jistotu. Na takovéto otázky nebudeme mít jistou odpověď dokud stejně jako Gangleri nevejdeme do Síně Vysokého. Jako pohané si ale snad můžeme dovolit žít s takovou nejistotou. Ať je Hyge-cræft neboli nauka o duši jakkoli nejistá, je to zajímavá oblast pro spekulace.

Podle Kvidelanda a Sehmsdorfa je v lidové tradici „úmyslná manipulace s hug základem veškeré magie“ (str. 41). V knize Skandinávská lidová víra a magie zabírá magie zahrnující práci s duší celou první sekci, což dokládá její důležitost. Obecný severský název pro duši je hug, dánsky hu, švédsky håg, anglosasky hygeHyge-cræft se obvykle překládá jako „vědomost, znalost“, ale stejně tak i „umění“ práce s duší.

Hug odkazuje na elementy duše jako jsou osobnost, myšlenky, city a touhy. Může být proto použit jako výraz pro celou nefyzickou část lidského bytí. Sofistikovanější (nebo možná prostě jen komplikovanější) přístup rozděluje duši na mnoho částí jako to dělali Egypťané a jisté další okultní tradice.

Většina lidí má problém udržet svou hlavu pohromadě, natož aby se ji snažili rozdělit – integrovaná osobnost je ta, která nemusí trávit čas strachováním se o své části. Teorie anatomie duše může být užitečná, když řešíme psychologické problémy typu porucha rozdvojení osobnosti či ztráta duše, nebo při přípravě na duchovní praktiky zahrnující změny vědomí nebo dobrovolné, ovládané odloučení. Také poskytuje užitečný rámec pro přípravu zkušenosti se smrtí a při spekulacích o posmrtném životu.

V knize Futhark Edred Thorsson zahajuje diskuzi o duši popisem externích vlastností fyzického těla (vzhled, pohyb a zdraví) zmiňovaných v mýtu o stvoření; a čtyř duchovních entit: hugr, hamr, hamingja a fylgja. Gundarsson nabízí stejné základní dělení na lich (tělo) a duši, která zahrnuje hamingju, kůži, dvojníka, valkyrju a mysl. Já bych navrhla schéma, v němž části žijícího člověka popisuji takto: fyzické tělo (lich), éterické nebo astrální tělo (ham), osobní vědomí nebo mysl, dech života nebo charakter (önd), vyšší já (goði) a božské vědomí (öðr).

Ke každému z těchto aspektů může být přiřazen jeden z velkého počtu duchovních průvodců a strážců známých z literatury. Na rozdíl od fyzického těla, jehož části vypadají a fungují stejně bez ohledu na rasu či náboženství, duše může být rozdělena mnoha způsoby podle kulturní či (jako v tomto případě) osobní preference. Myslím, že přístup k analýze duše představený v této eseji může být užitečný, ale hodnota jakéhokoli přístupu k rozdělování zjevně záleží na jeho významu pro toho, kdo jej používá.

A’t už provedeme jakékoli rozdělení, naše analýza duše ze severského pohledu musí začít mýtem o stvoření lidstva. Ve Vědmině písni (17-18) čteme:

Až tři přišli
z posvátné družiny,
tři ásové
laskaví, mocní.
Na zemi našli
nemohoucí
Aska a Emblu
bez osudu.

Neměli dechu,

ni ducha, ni vůli,
červeň v tváři,
pohybu čilost.
Dech dal Ódin [ond],
ducha Hoeni [oðr],
líbeznost tváře [lá, læti, litr]

laskavý Lódur.

Ve shrnutí tohoto příběhu v Mladší Eddě Snorri interpretuje tyto dary jako dech a život, vědomí a pohyb, a řeč, sluch a zrak. Tyto hlavní části jedince můžeme shrnout jako dech/charakter, vědomí a fyzické tělo se smysly. Toto trojdílné rozdělení na tělo, mysl a duši je velmi časté, ale pro pochopení jak duše funguje, obzvláště při duchovní práci či magii, potřebujeme podrobnější analýzu. Podle tohoto rozšířeného pohledu můžeme části člověka popsat takto:

1. Fyzické tělo (lich/lyke)

Ať už duši popisujeme či rozdělujeme jakkoli, tak zásadní vždy bude její spojení s tělem. Proto musíme naši diskuzi začít tam, kde začíná Starší Edda, oživením fyzického těla bohy. Příběh o stvoření popisuje Lódurovy dary ve staroseverštině jako læti, a litr. Jednoznačný překlad není jednoduchý, ale rozumné vysvětlení by bylo takové, že značí vzhled, læti pohyb a litr zdraví – „bytí, chování a zdravý vzhled“ podle Hollanderova překladu. Lódurovy dary identifikují fyzické tělo a umožňují mu efektivně fungovat. Lódur je ochráncem lich nebo lyke (srovnej s likeness – anglicky podoba), fyzického tvaru v němž se procházíme po světě. Je ekvivalentem hindského konceptu fyzického těla – annamaya kosa.

Tělo je se svými smysly tvořeno dělením a množením buněk. Od prvního spojení zygot se vyvíjí a roste, jeho povahu určují instrukce nesené v genech a vlivy okolí jako je zdraví a výživa. Smysly umožňují jedinci interagovat s fyzickým světem a poskytují mu metafory pro všechny duchovní zkušenosti.

„Smrt“ podle obvyklé definice nastává, když fyzické tělo přestane fungovat. Nejen, že se k elementům, z nichž vzešly, navrátí fyzické části, ale rozpadnou se i ty duševní. Tělo přežívá jako součást země, z níž může být proměněno v květiny či stromy (nebo v těla jiných lidí). Také přežívá předáním genetického materiálu reprodukcí na další generaci.

Jak zdůrazňuje Gundarsson, fyzické tělo je prostředek nesoucí další části, skrze které se magie manifestuje na tomto světě. Proto je zcela zásadní se o ně dostatečně starat. Na rozdíl od východních tradic, v nichž se dosahuje osvícení askezí a odříkáním, zemní náboženství včetně těch severní Evropy si těla cení a oslavují jej. Dobrá fyzická kondice je nutným předpokladem pro vážnou magickou práci. Nemoc, vyčerpání a nedostatek jídla mohou přispět k jasnovidným zkušenostem, ale magii znesnadňují a někdy jsou pro ni i nebezpečné. Když využíváme fyzické zdroje na fyzickou či duševní práci, musíme je dostatečně doplňovat.

2. Energetické/astrální tělo (ham / hide)

Druhou část jsem se rozhodla označovat termínem ham, „tvar“ či „kůže“. Ham zabírá prostor někde mezi fyzickým a duchovním. Existence astrálního těla je principem mnoha okultních systémů, obzvláště těch ovlivněných hinduismem. Toto „tělo“ je zřejmě složeno z nějakého druhu energie prostupujícího fyzickým tělem (spiritualisté jí říkají ektoplazma). Jeho záře může být tím, co cítí ti, kdo vidí aury. Obvykle bývá vnímáno jako zářící dvojník nebo obálka obalující fyzické tělo. V hinduismu mu odpovídá pranamaya kosa, pránický obal vitality.

Teorie o astrální projekci tvrdí, že toto energetické tělo může opustit své fyzické dvojče a cestovat po „astrální rovině“ nebo dokonce po fyzickém světě. Příběhy o bilokaci, zkušenostech vně těla (OOBE), zjeveních ve chvíli smrti apod. pravděpodobně ukazují na tento druh oddělení. Během cesty zůstává astrální tělo spojené s tím fyzickým pomocí stříbrného vlákna připojeného k solar plexu.

Žhnoucí tvary zachycené Kirlianovými fotografiemi mohou být obrazy tohoto „těla“. Pokud opravdu jsou, pak fakt, že rostliny na těchto fotografiích stále ukazují i odtržené listy naznačuje, že toto tělo může alespoň na nějakou dobu přežít destrukci fyzické formy. Podle mnoha tradicí se může duch zemřelého potloukat kolem svého bývalého domova ještě značnou dobu po smrti. Thorsson popisuje hamR jako osobní aspekt plastické, obrazotvorné esence vesmíru – jinými slovy část jedince, která existuje uvnitř něj a může cestovat po astrální rovině.

Podle dávné tradice je nejlépe korespondujícím výrazem k tomuto „tělu“ ham, který můžeme interpretovat jako „tvar“ či „kůže“. V literatuře je ham zvířecí podobou, kterou na sebe bere praktikant seidhu během astrálního cestování. Staroseverská literatura je bohatá na příběhy o změnách podoby a používá pro to mnoho slov odvozených z kořene ham. Některé zmiňované podoby zahrnují medvěda, vlka, tuleně, klisnu a zajíce, ale může jít o jakoukoli zvířecí podobu. Zřejmě nejznámějším příběhem o takovém astrálním cestování je ten o Boðvaru Bjarkim, který bojoval v podobě medvěda zatímco ležel v tranzu (Sága o Hrolfu Krakim).

Podle skandinávské lidové tradice má každý člověk zvířecí podobu, která jej následuje a která může být viděna těmi s druhým zrakem (i když tady může jít o hamingju, viz. níže). Šaman může na svých astrálních cestách měnit astrální podobu v mnoho různých zvířat. V Sáze o Ynglinzích Snorry popisuje, že mezi dovednosti seidhu ovládané Ódinem patří i schopnost cestovat ve zvířecí podobě, zatímco jeho tělo leží spící. Jeho havrani také mohou být projekcemi jeho vědomí. Freyja může měnit podobu v sokola a možná i svini a klisnu (poslední dvě jsou jejími přívlastky).

Ten, kdo dokáže snadno měnit podobu je hamrammR— „silný v podobách“; cesta v jiné podobě je hamfarir; hamask znamená upadnout do stavu zvířecí zuřivosti; hamslauss být mimo svoji podobu a hambleytha je akt vyskočení z kůže. Připomíná se nám také navažský termín „chodec v kůži“ používaný pro ty, kdo na sebe berou vlčí podobu. V zájmu zjednodušení rozlišuji duchovního průvodce, který se objevuje ve zvířecí kůži pojmem hamingja a podobu, kterou na sebe může vzít zkušený praktik seidhu při astrální cestě jako hamR.

Výraz hamingja různě překládaný jako „štěstí“, „osud“ nebo „strážný duch“ bývá často zaměňován s výrazem fylgja. V Písni o Vafthrúdnim (Vafþrúðnismál:49) jsou jako hamingjur označovány obryně z rodu Jotunů, pravděpodobně Norny. Kořen slova – hamR – podporuje interpretaci, že jde o aspekt jedince, ke kterému také patří. Podle ság je osobní štěstí někdy přenositelné – trvale z člověka na jeho dědice či dočasně z krále na jeho stoupence.

Gundarsson stejně jako Thorsson popisuje hamingju jako osobní rezervoár energie, zdroj síly pro fylgju. Podle lidové tradice ale hamingja může převzít podobu samotného člověka nebo se objevit v podobě zvířete. Pokud definujeme hamingju jako entitu a ne energetickou nádobu, pak by se zdálo logické identifikovat ji jako strážce jedincova hamR. Silové zvíře nebo spojenec, který asistuje praktikům současného šamanismu by pak bylo příkladem takovéhoto strážce.

3. Osobní vědomí či osobnost – Mysl

Osobní vědomí je mysl, aspekt duše, kterého jsme si neustále vědomi, část, kterou označujeme jako „já“. Obecně se dělí na dvě komponenty, které jsou v různých kulturách a školách psychoterapie definovány různými způsoby. Na severu jsou personifikovány dvěma Ódinovými havrany. V hinduismu se jim říká manomaya kosa, „instinktivně-intelektuální obal“ a vijnanamaya kosa, „mentální nebo kognitivní obal“. Jinak je můžeme označovat jako „pravou“ a „levou“ mozkovou funkci, id a ego Freudovské psychologie nebo dokonce vědomí a nevědomí (spojené s kolektivním nevědomím popisovaným Jungem). Ať už zvolíme jakékoli termíny, můžeme se shodnout že vědomí se skládá z hug, která obstarává myšlení a aktivně a vědomě poznává sebe sama (Thorsson je popisuje jako samostatnou část a definuje je jako vědomou vůli a intelekt) a druhé části (minni), která je hůře přístupná a obsahuje vzpomínky.

Když lidé mluví o možnosti přežití duše, mívají obecně většinou na mysli přežití osobnosti. U „normálního“ jedince je osobní vědomí vnímáno jako integrovaný celek. Víme ale, že osobnost může být fragmentována. Když se toto roztříštění stane nedobrovolně a má negativní dopad, tak je často považováno za poruchu osobnosti.

Roztříštění ale může být přivozeno dobrovolně jistými druhy umělecké či magické práce. Herec, který se „stává“ postavou na jevišti dovoluje svému tělu, aby neslo jinou osobnost. Spisovatelé se „stávají“ postavami, které vytváří. V některých duchovních tradicích zasvěcenec vědomě vytváří „magickou osobnost“ nebo povoluje duchovnímu průvodci použít jeho tělo ke komunikaci, nebo se nechává posednout svým božstvem. Rozdíl mezi duchovností a patologií závisí na kontextu, kontrole a výsledcích.

Při poruchách rozdvojení osobnosti vytváří traumatizovaná mysl nové osobnosti, aby se vypořádaly se specifickými situacemi. Proces tříštění může pokračovat dokud desítky „lidí“ nesdílejí jedno tělo, každý se svými vlastními vzpomínkami, mluvou a pohybovými vzory, zálibami, vědomostmi a dovednostmi. Někteří mohou vědět o jiných, ale obvykle zde je jeden, který o ostatních neví a který v opravdu nepříjemných situacích odchází pryč. Terapie se pokouší všechny tyto osobnosti reintegrovat nebo je odstranit ve prospěch nové osobnosti, která bude zahrnovat většinu jejich schopností, nebo která nad nimi všemi převezme kontrolu.

Šamanská praxe záchrany duše se zdá pracovat s podobnou poruchou osobnosti, kdy se roztříštěné části, spíš než by se snažily převzít kontrolu, se „ztratí“ v duchovním světě. Tradiční kultury ztrátu duše považují za příčinu některých nemocí jako jsou deprese apod. Kóma je konečná ztráta duše, při které odejde celá vědomá osobnost.

Pozorování jedinců s krátkodobými či dlouhodobými výpadky paměti ukazuje, že rozpoznatelná osobnost může dále existovat i bez vzpomínek a vědomostí, které by ji utvářely. Spiritualismus a další tradice, které komunikují s mrtvými věří, že osobní vědomí přežívá smrt těla. Zprávy od mrtvých jsou ověřovány projevením typických rysů dané osobnosti a zjevením vědomostí, které mohla znát jen ona.

Jedna možnost vysvětlení je ta, že osobnost (či osobnosti) zůstávají otisknuty v astrální rovině, kterou si můžeme představit jako energetickou matrici, která obklopuje fyzickou realitu. Tento vzor může být zpřístupněn a stává se aktivní entitou, pokud k němu namíříme energii. Tato hypotéza by vysvětlovala, jak se rodoví duchové mohou stát polobohy.

Identifikace a integrace všech částí lidské psychiky je prací současné psychoterapie. Ale protože k problému přistupujeme z perspektivy severské tradice, prozkoumáme tradiční bipolární dělení představované Huginnem a Muninnem.

Muninn, obvykle překládaný jako Vzpomínka, je patrně odvozen ze staroseverského munR znamenajícího „mysl“ (anglicky „mind“) jako německé minni, které nese konotace citů či preferencí stejně jako duševních pochodů. Fráze „mít na mysli“ (anglicky „to bear in mind“) či „připomeň mi“ (anglicky „remind me“) objasňují tento význam. Jako takový, může být použit k odkazování se na pravou mozkovou hemisféru a nevědomé duševní funkce včetně paměti.

Jako nejvhodnější se zdá být chápání rodových duchů jako strážců aspektu mysli – Paměti. V ságách, které se většinou soustředí na mužské protagonisty, se rodoví duchové zjevují v podobě ženských strážkyň rodové linie, disir. Tradice uctívání předků ve Švédsku a Dánsku naznačují, že mužští předkové by měli být označování jako alfar. Protože v ságách s ženami nijak neinteragují, není jasné jestli bývá pohlaví rodových strážců opačné k pohlaví jedince, nebo, což se zdá pravděpodobnější, je jejich funkce spojená se sociální rolí ženského pohlaví. Můj odhad je takový, že disir mají roli konzistentní se silami přisuzovanými ženám – se zrozením, smrtí a věštěním, zatímco alfar mají větší vliv nad prosperitou a řešením problémů.

Jiná možnost navržená Gundarssonem je identifikovat strážce minni pojmem kinfylgja, schránka rodového štěstí a moudrosti. Ať je definujeme jakkoli, budou tyto entity logicky strážci kolektivního nevědomí – těch kulturních vzpomínek, které jsou duchovními aspekty genetického materiálu. Zjevně jsou těmi pravými duchy, které je třeba žádat o pomoc při rozpomínání si na zapomenuté vzpomínky, ať už osobní či děděné.

Druhá komponenta bipolárního dělení minni je reprezentována Huginnem, jehož jméno se obvykle překládá jako „myšlenka“, ale vychází ze staroseverského hugR, které také znamená „mysl“. Stejně jako munR má konotace k citům a jak jsme viděli výše, v pozdějším skandinávském folklóru se stalo společným výrazem pro všechno související s duší. Přiřadit jej k intelektu a myšlení „levé mozkové hemisféry“ je proto trochu svévolné, ale pravděpodobně užitečné.

Strážce, kterého bych přiřadila k přemýšlející části duše je fylgja, staroseverský termín pro osobního strážného ducha, jehož odpovídající překlad je „dvojník“ (anglicky „fetch“). „Dvojník“ v podobě člověka, zvířete nebo srpku měsíce jde před svým majitelem, ale pokud je s ním něco v nepořádku, jde za ním. „Fylgja“ je příbuzné slovesu následovat (anglicky follow, staroanglicky folgjan), které se užívá ve smyslu podporování či sympatizování s někým, potloukání se okolo, sounáležitosti. Podle Thorssona je fylgja „.. nadpřirozená bytost patřící ke každému jedinci, která je schránkou pro všechny minulé činy a která podle nich ovlivňuje život člověka; jeho osobní božstvo. Objevuje se jako osoba opačného pohlaví, zvíře nebo abstraktní tvar“ (Well of Wyrd, str. 119). Gundarsson ji definuje jako zvíře, která ukazuje pravou povahu duše a odráží stav člověka a je viditelná jen pro ty s druhým zrakem.

Fylgja je vždycky poblíž člověku, i když může být obyčejně viděna jen těmi s „astrálním“ zrakem nebo v případech nouze. Všechny odkazy v ságách jsou ženské fylgjur patřící k mužům. Není jasné, jestli se duch vždy objevuje v pohlaví opačném k majiteli (jako Jungův animus nebo anima), nebo zda je fylgja osobní podobou ženského duchovního strážce.

V některých eddických básních přebírá ochrannou roli fylgji valkýra, což je lidská či nadpřirozená žena zkušená v bojové magii, která se stává ochránkyní a milenkou hrdiny. Některé příběhy sdílejí motiv „duchovní manželky“, která může převzít zvířecí podobu oblečením zvířecí kůže. Pro valkýry je obvyklou podobou labuť. Takoví duchovní druhové jsou také běžní v tradici sibiřského šamanismu, kde mohou být obojího pohlaví.

Termíny nom, dis a fylgja jsou v některých ságách volně zaměňovány. Jejich význam se pravděpodobně lišil v různých oblastech, nebo i u různých lidí. Výklady se liší také u moderních autorů. V praxi může být moudré vytvořit si vztah s různými disir nebo fylgjur pro specifické druhy práce, nebo jen jednoduše navázat kontakt s „duchovním průvodcem“, který bude střežit integrovanou osobnost. Pracujeme-li v severském kontextu, raději za duchovního průvodce považuji fylgju pokud přebírá lidskou podobu. Chcete-li rozlišovat pohlaví, můžete používat výraz fylgju-kona pro ducha ženského pohlaví a fylgju-madhR pro mužského.

4. Dech/duch (önd)

Podle Eddy je Ódinovým darem önd, doslova „dech“, jehož metaforickým významem je jako v mnoha jazycích „duch“ či „duše“. Koncept vyjadřovaný výrazem önd se zdá být ekvivalentní hebrejskému ruach, řeckému pneuma a dalším pojmům tohoto typu. V náboženství je jeden z nejrozšířenějších. Vítr je dechem země a planetární život závisí na naší atmosféře. Inspirace (anglicky inspiration znamená i vdech) představuje první nádech, který symbolizuje počátek života; výdech (anglicky expiration, znamená i konec, smrt) je zachřestěním dechu na jeho konci. Dýchání (anglicky respiration) umožňuje tělu trávit potravu a zpracovávat kyslík, aby přežilo. Dýchání je činnost, která opravdu oživuje tělo, dynamická, neviditelná, transformující síla, která značí přechod mezi dvěma stavy bytí, spojení mezi fyzickým a duchovním světem. Pravděpodobně by měl být pokládán za dar boha, kteří kráčí mezi světy a který by měl být vzýván jako jeho strážce.

Ale pokud ztráta önd značí konec fyzické existence, kam odchází? Už jej nepotřebuje fyzické ani astrální tělo, ani mysl, ať už přežije v jakékoli podobě. Zdá se, že je relativně neosobní, ani ne tak součást duše jako spíše proces, který spojuje všechny tři části popsané výše. Önd oživuje tělo a ducha; je silou, která jim umožňuje jednat v souladu, ale zřejmě není osobní víc než atomy, které tvoří fyzické tělo. Jako ony, vzduch je nadechnut, použit, přeměněn a vydechnut. Možná önd není věc jako spíš proces transformace, spalování, které je tělesným ekvivalentem ohně. V tomto případě se po propuštění vrací stejně jako tělo k elementu, z nějž vzešel.

5. Vyšší já (goði/gyðja)

Odkazy na všechny dosud popsané části duše mohou být nalezeny v dávné literatuře. Koncept vyššího já je problematičtější a navíc se lze o jeho samotné existenci dohadovat. Lze-li vědomou osobnost, se kterou se ztotožňujeme, měnit či fragmentovat, co pak leží za ní (či nad ní)? Dokonce i dobře integrované osobnosti se čas od času mění. Nejsme ti samí lidé jako jsme byli v dětství ačkoli nám na tu dobu zůstaly vzpomínky. Ale pokud všichni tito lidé, kterými jsme byli, zmizeli, jak můžeme označovat za „opravdové“ ty, kterými jsme teď? Je více kontinuity (a jistě i prokazatelnější spojení) mezi našimi dětskými a dospělými já a lidmi, kterými se s věkem staneme, než mezi našimi následnými životy.

Řečením „nejsem toto tělo“ je možné povznést se nad bolest a stejným způsobem se můžeme povznést nad emoce, které otřásají naší duší, nebo nad proměnlivé myšlenky a názory naší mysli. Ale když nejsme toto tělo či mysl, co potom jsme? Co je to, co se přesouvá z jedné inkarnace do druhé, co existuje mezi nimi, čím se usilovně ve všech našich životech snažíme stát?

Možná že to, co Freud nazýval super-ego, můžeme identifikovat s vyšším já, které je tou částí, které posíláme energii k léčení a ke které mluvíme, když říkáme „ty jsi bůh“. Podle hinduismu je nejvnitřnějším duševním tělem „blažená, stále dávající moudrost“, andamaya kosa. Řekla bych, že zde opravdu je vyšší část vědomí, stále identifikovatelného jako součást osobnosti, kterou prožíváme, když „překračujeme sami sebe“, když pracujeme na náš nejvyšší potenciál.

Dávní Germáni o svých vědmách říkali, že jsou váženy „jako bohyně“ možná proto, že když pracovaly, tak dovolovaly svým božským osobnostem „prosvítat“ na povrch. Jedinci s neobyčejným vlivem a charismatem, ti, kteří se stávají polobohy, svatými či guru – nebo alfar – jsou pravděpodobně ti, jejichž duchovní vývoj pokročil do bodu, kdy se božská osobnost stává tou „hlavní“ osobností každodenního života v této inkarnaci. To je aspekt duše, jehož „vibrační úroveň“ je natolik vysoká, že umožňuje spojení s božskou formou.

Podle mne toto vyšší já musí být tou „nesmrtelnou duší“, spojením mezi fragmentovanými osobnostmi nebo dušemi různých inkarnací. Má schopnost stát se průvodní bytostí některého božstva alespoň do své další inkarnace, do které přinese duchovní esenci jedince, ale (obvykle) ne osobní vzpomínky předchozích životů.

Následovala bych Gundarssona v tvrzení, že duchovní bytosti, které mohou sloužit jako spojení mezi touto částí duše a různými božstvy můžeme nazývat valkýry (pro Ódina) a fylgjadis pro Vany, thrudhmaer ve spojení s Thórem, meotodu pro Týra a jednoduše mær či may (panna), když pracujeme s Frigg a dalšími, u nichž neznáme pojmenování jejich průvodců.

6. Božské vědomí (öðr)

Literatura o mysticismu popisuje stav bytí, který leží za zdokonalenou osobností popisovanou výše. To, co hinduismus nazývá atman, nesmrtelnou duši. V sofistikovaných duchovních tradicích včetně těch polyteistických, nacházíme koncept božství, které není personifikované, nemůže být nijak popsáno, může být pouze zažito. V nejvyšší formě duchovní jednoty mystik navazuje spojení s tímto aspektem božství a během toho ztrácí vědomí sebe sama. Ve východních tradicích je to toto Božství, které není ani tak bytostí jako stavem bytí, do nějž se dostává duše, která překoná potřebu dále se inkarnovat. Můžeme najít nějaké stopy po tomto konceptu i v germánské tradici?

V severském mýtu o stvoření je Hoeniho darem ödhr překládaný jako vědomí, smysl a podoba. Toto slovo je i kořenem, z nějž pochází jméno Ódin obvykle překládáno jako „extáze“. Tento koncept je jako povaha tohoto boha mnohem komplexnější než se může zdát. Dr. Martin Schwartz z University of California vystopoval slova öðr a jeho staršího příbuzného wodh zpět k indoevropskému kořenu a demonstroval jejich vztah ke konceptům souvisejícím s aktivitami mysli.

Jeho analýza objasňuje, že pro dávné germánské národy nebylo vědomí intelektuálním procesem, ale spíše extatickou zkušeností spojení a tvoření. Tento aspekt existence je za všemi dočasnými vztahy, nerodí se ani neumírá. Mně tato nejzazší zkušenost vědomí připadá jako mystické vytržení. Proto označuji öðras tou schopností lidské duše, která je schopná identifikovat se a ponořit do Božství.

Hoenir, bůh který dal lidstvu öðr je duchovní silou, se kterou musíme öðr také asociovat, ne jako jeho strážce, ale spíše vyjádření jeho povahy. Hoeni je v dochované mytologii záhadnou postavou. Objevuje se mnohokrát společně s Ódinem a Lokim a v Eddě při vzniku lidstva přebírá podle Snorriho verze roli druhého z Ódinových bratrů (patrně Villiho – vůle, anglicky will). V básni Heimskringla má menší roli, kdy je jedním z rukojmích předaných Vanům a nedokáže fungovat (prosadit svou vůli) pokud není v přítomnosti Mímiho.

Spíše než následovat Snorriho charakterizaci Hoeniho jako hlupáka, raději jej chápu jako sílu (nebo aspekt Ódina), který je tak moc abstrahován od obyčejné lidské zkušenosti, že se může v lidském světě manifestovat jen ve spojení s pamětí. Hoeniho mlčení proto není důsledkem nedostatku inteligence, ale plyne z těžkosti transformace zkušenosti, kterou představuje, do lidských slov. Je aspektem Ódina, čistým vědomím, vědomím zažívajícím sebe sama. Není tedy překvapením, že mu Vanové, božstva zabývající se zejména projevy božství ve fyzickém světě, mohli jen těžko porozumět.

Öðr, stejně jako ond, může být chápán spíše jako dynamický proces než bytost. Proces dýchání oživuje tělo a propojuje jeho fyzické a duchovní elementy do jedné bytosti. Je ale vázán na lidský život. Öðr je na druhou stranu poznán většinou lidí jen výjimečně a některými vůbec. Přesto je vrozenou lidskou schopností, darem od bohů, procesem, kterým zažíváme naše spojení s božstvím.

To vše je velmi zajímavé – nebo dokonce – inspirující, ale k čemu je to dobré? Jak bylo řečeno dříve, model anatomie hugR může mít jistý význam pro duchovní práci, obzvláště tu zahrnující trans či dobrovolné oddělení. Při práci tohoto druhu musíme být schopni uvolnit tělo a soustředit mysl, aby mohla duše volně odejít. Systematický přístup umožňuje tento proces relaxace a uvolnění provádět s větší přesností a kontrolou nad tím co se děje. Ať už pracujete s jakýmkoli náboženským systémem, je zásadní podrobně se seznámit s jeho božstvy a jejich charakteristikami, hlavními symboly, kosmologickou mapou, atd. V současném kontextu to znamená ponořit se do Eddy, číst komentáře k mytologii od autorů jako je Ellis-Davidson a Turville-Petre a další. Dále popisuji postup, který jsem podstoupila já.

První krok bylo seznámit se s anatomií duše tak, jak jsem ji popsala výše, s jejími názvy a funkcemi strážců. Potom bylo dobré strávit nějaký čas naučením se cítit každé toto „tělo“ a asociovat si ke každému např. obrázek či runu jako spouštěč. Měli byste strávit 3-7 dní na každém s cvičeními jako jsou tyto:

1. Relaxace

a. Přijmout a naučit se milovat každý aspekt lyke popořadě včetně vzhledu a osobního stylu vašeho těla a jeho způsobu pohybu. Ohodnoťte své zdraví, nechte své tělo říct, co potřebuje. Tím formálně vložíte vaše tělo pod ochranu Lódhura.

b. Zjistěte hranice své aury, praktikujte přesouvání vnitřní energie, trénujte přesouvání hamr mimo lyke (astrální projekci), vizualizujte, že pozorujete lyke z jiné části místnosti. Přivolejte na pomoc hamingju, i když jste ji dosud neidentifikovali s žádnou specifickou bytostí.

c. Pozorujte vlastní emoční stavy a naučte se, co je spouští; najděte vzpomínky (minni), které vámi pohnou; identifikujte části rodinného i kulturního dědictví, které způsobuje emocionální odpověď. Stravte nějaký čas zvažováním, jak zděděné faktory utváří osobnost, kterou nyní jste. Přivolejte na pomoc rodinné duchy.

d. Pozorujte vlastní mentální dialog, identifikujte charakteristické způsoby myšlení (hugr). Jak plánujete, jak řešíte problémy? Které aspekty osobnosti jsou nejméně způsobeny vnějšími vlivy – co je podstatou vaší osobnosti? Když se seznámíte se svým myšlenkovým procesem, zkuste jej vypnout a existovat v krátkém stavu „nemyšlení“, kdy prostě jste bez přemýšlení o tom. Přivolejte si na pomoc fylgju.

e. Procvičujte dýchání. Zaměřte se s každým dechem na ond. Všimněte si efektů dýchání různou rychlostí a rytmem. Naučte se zadržet dech na co nejdelší dobu. Na pomoc přivolejte Ódina.

Když se seznámíte s těmito aspekty sebe sama a jste schopni se na každý z nich vědomě zaměřit, naučte se relaxovat a uvolnit každé z těchto těl postupně na „spouštěče“, které jste si k nim vytvořili. Když dosáhnete stavu relaxace, budete v lehkém transu, v němž můžete dělat další práci, jako je např. astrální cestování.

Někomu může pomoci naučit se následující indukci. Nejdřív zaujměte pohodlnou pozici. Potom nahlas či pro sebe řekněte:

Nyní opustím svou tělesnou schránku,
To krásné lyke, které mi Lódhur dal,
Lá a læti a litr stejně tak,
předávám, aby jej strážili svatí bohové.

Nakreslete spojenou runu Elhaz a Othaly na své čelo a tak dlouho jak potřebujete relaxujte každou část svého těla. Pak řekněte:

Nebudu držet svoji posvátnou ham,
zdravím tě, hamingjo, pomoz mi na mé cestě
jako srážce hamr, které svlékám,
stražte jej všichni svatí bohové.

Nakreslete spojenou runu Elhaz a Uruz a nechte veškerou pozornost fyzického těla odejít. Je-li vaším cílem astrální cestování, počkejte dokud nedokončíte další dva kroky, pak vizualizujte své světelné tělo, buďto ve vlastní podobě nebo v podobě zvířete.

Zaměřte se na svou mysl tímto:

Huginna i Muninna nyní povolávám,
aby ovládli mysl a paměť;
energie emocí skončila,
myšlenkám děkuji a odhazuji je pryč.
Dis a fylgja je uchrání,
stražte mne všichni svatí bohové.

Ochraňte minni runami Elhaz a Berkano a hugR runami Elhaz a Týr. Očistěte své vědomí o všechny myšlenky a emoce a setrvejte v tichém jasu. Nakonec zpravidelněte svůj dech následující invokací:

Ond, který daroval Ódin odchází,
dech, který nabízím, přenáší duši k nebi
zatímco lyke a ham & hugr & minne
zůstávají střeženy svatými bohy.

Ochraňte se runami Elhaz a Ansuz a dýchejte zhluboka a pravidelně počítáním a zadržováním dechu. Ciťte sílu boha probíhající vámi s každým dechem. Z tohoto stavu můžete dělat mnoho druhů duchovní práce. Praktikujte jeho nastolení a opětovné opuštění obráceným postupem dokud to nebudete snadno zvládat.

2. Kontrola mysli

Praktikujte pozorování fyzického předmětu, opakovaně vyprázdněte svou mysl od všech myšlenek a pocitů. Zapamatujte si tento předmět – jeho vzhled, váhu, povrch apod. Zavřete oči a zkoušejte jak zřetelně jej dokážete přenést do vědomí, pak oči otevřete a zkontrolujte svou přesnost. Můžete začít s kamenem, další den s rostlinou, šperkem atd.

Jakmile získáte nějakou kontrolu nad pozorováním fyzických předmětů, zkuste přemýšlet o nějakém konceptu, prozkoumávejte jeho důsledky a významy a odmítejte všechny irelevantní myšlenky. Zpívejte jeho jméno. Můžete pracovat s přídavnými jmény, např. „zelený“, abstraktními podstatnými jmény, např. „pravda“ či s runou.

Nakonec pozorujte mandalu či obrázek božstva, soustřeďte se na jeho fyzické detaily, zvažujte významy symbolů, které jej obklopují. Když dokážete udržet obrázek v mysli snadno, rozhýbejte ho – dívejte se na něj z různých úhlů, vizualizujte jej v pohybu atd.

3. Cestování

Rozhodněte si místo a účel, na bezpečném místě vstupte do relaxovaného transu a vložte se pod ochranu hamingjy. Vizualizujte bod vstupu, místo, které dobře znáte a najděte cestu vedoucí z něj pryč, cestujte na místo, které jste zvolili a proveďte zde zvolený úkol (např. prozkoumat Vanaheim). Po návratu si zapište své výsledky. Jiná možnost je nahrát si řízenou meditaci jako jsou ty v Gundarssonově Teutonic Magic a poslouchat, zatímco jste v transu. Můžete také vizualizovat runy, rozšířit je v brány a vstoupit do jejich světů, abyste se naučili více o jejich významech.

Když zvládnete cestování snadno, naučte se vyprávět, co se dělo, zatímco jste byli v transu. Proveďte cestu jako obvykle, ale tentokrát nahlas partnerovi či na nahrávku popisujte co vidíte.

Jakmile zvládnete techniku cestování, měli byste získat jednoho či více spojenců, kteří by vám pomohli s další prací. Cesta do podsvětí či na vnitřní pláň Midgardu by vás měla přivést na místo, kde potkáte hamingju – spojence ve zvířecí podobě. Pro další informace zkuste knihu The Way of the Shaman od Michaela Harnera. Můžete také cestovat do obecného vyššího světa, nebo do kteréhokoli z Devíti světů, abyste tam našli pomoc či spojence v lidské podobě. Můžete např. hledat álfa či dísa na pohřební mohyle v Midgardu a fylgju v Ljossalfheimu.

Jakmile se s vaším pomocníkem setkáte, zjistěte jeho jméno a zda vám pomůže v dosažení vašich cílů, zeptejte se co chce od vás a co vám dá. Jako jakékoli jiné přátelství i udržování tohoto vztahu vyžaduje pravidelnou komunikaci. Navštěvujte svého spojence kvůli komunikaci a učení pravidelně a společně zkoumejte jiné světy. Přivolejte jej když nejste v transu, učte se cítit jeho přítomnost.

Schopnosti popisované výše jsou nezbytné pro jakýkoli druh práce s transem. Většina lidí dokáže úspěšně dokončit cestu či řízenou meditaci vedenou někým, kdo je kompetentní v manipulaci se symboly a cítěním energií. Ostatní můžou mít přirozený talent a nepotřebují víc než tento krátký popis. Je také mnoho těch, kteří tyto schopnosti už ovládají. Pokud jste ale takovouto práci nikdy dřív nedělali, nebo pochybujete o svých schopnostech, praktiky a cviky popsané výše vás vše naučí, budete-li je provádět pravidelně a po určitou dobu. I když vám budou připadat snadné, jejich systematické provádění zlepší vaši přesnost a kontrolu. Schopnost uvolnit tělo a koncentrovat se a ovládat mysl jsou zásadní pro úspěšné šamanské cestování, zkoumání devíti světů, navrácení duše a spæwork.

V tomto pojednání jsem navrhla způsoby, kterými lze pracovat s přístupnějšími a přijatelnějšími „částmi“ těla/mysli/duše. Ovládnout tyto schopnosti může trvat roky, ale každý krok na cestě je odměnou. Práce s esoteričtějšími stavy vědomí zahrnující božskou duši a extatickou jednotu by neměla být prováděna dříve než bezpečně zvládnete ostatní techniky. Obzvláště technika posednutí by měla počkat, dokud nebudete plně zkušení v pozorování a cestování a měla by být prováděna jen s pomocí spojenců.

Lidské bytosti se nezabývají jen fyzickým přežitím, ale i duchovním naplněním. Jak bychom se měli starat o svá těla a umožnit jim pomocí zdravé stravy a cvičením využít svůj potenciál pro aktivitu a požitek, tak musíme cvičit a vyvíjet naše duchovní části, abychom ocenili všechny dary, které jsme od bohů dostali. Jsme stvořeni z hmoty, ať už jí je dřevo či „prach“. Ale fyzická forma byla doplněna energetickým tělem, myslí, která myšlením a pamatováním vyjadřuje osobnost a dechem života, který ji oživuje. Navíc můžeme předpokládat existenci věčné duše a dalšího elementu, který má schopnost spojení s Božstvem.

Takováto anatomie, ačkoli čistě teoretická, může posloužit jako užitečný model pro hyge-cræft — práci s aspekty duše.

Zdroje

Elder Edda, translated by Lee M. Hollander, University of Texas Press, 1986

KveldulfR Gundarsson, Teutonic Magic, St Paul, MN: Llewellyn Publ., 1991

Kvideland and Sehmsdorf, Scandinavian Folk Belief and Magic, University of Minnesota Press, 1988

Martin Schwartz, „Wodanaz,“ paper presented at the Old English Colloquium, Berkeley, April, 1992

Snorri Sturluson, Edda, trans. Anthony Faulkes, Everyman, 1987

_____________, Heimskringla, ed. and trans. by Erling Monsen & A.E.Smith, Dover, 1990

Edred Thorsson, Futhark, York Beach, ME: Samuel Weiser, Inc., 1984

_____________, Well of Wyrd, York Beach, ME: Samuel Weiser, Inc., 1988

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *