Alvíssmál – Píseň o Alvísovi

Alvís:
„Pro svou nevěstu
jsem si přišel,
ať lavice mi polštáři prostře.
Příliš že nakvap mám
si myslí snad přátelé.
Klid mi však bude doma dopřán.“

Tór:
„Cos to za mládence?
Jak z vosku máš nos.
Byl jsi snad mezi mrtvými v noci?
Obrům se podobáš
úplně postavou,
pro nevěstu ses nenarodil.“

Alvís:
„Alvís se jmenuji,
pod zemí bydlím,
mé sídlo je v skále.
Dlouhou vážím cestu
k vládci vozu:
slib nikdo by rušit neměl.“

Tór:
„Já jej poruším,
neb otci patří
nad nevěstou největší moc.
Nebyl jsem doma,
když slib ti dali.
Beze mne je liché slovo bohů.“

Alvís:
„Kdo je ten rek,
jenž chce rozhodovat
o životě nejhezčí z žen?
Mezi pobudy jen
jistě patříš.
Která poběhlice tě povila?“

Tór:
„Vingtór se jmenuji,
svět všechen jsem viděl,
syn jsem Sidgranův.
Proti mé vůli jen
vzít si ji můžeš,
svolení ode mne nedosáhneš.“

Alvís:
„S tvým souhlasem chci ji
pro sebe získat,
slib sňatku mi dej!
Má touha je bez míry,
musím ji mít,
nad sníh jasnější nevěstu.“

Tór:
„Dívčí lásky ti
dopřát chci,
moudrý můj hoste,
po pravdě-li mi
ze všech světů povíš,
co vědět je má vůle.

Řekni mi, Alvísi,
jenž osudy znáš
jistě všech věcí,
jak zem se jmenuje,
zahrada lidí,
u rodů v různých říších?“

Alvís:
„Zemí ji zvou lidé,
Ásové zahradou
a mocní Vanové valem;
obři oborou,
Álfové nivou
a bohové rosnou rolí.“

Tór:
„Řekni mi, Alvísi,
jenž osudy znáš
jistě všech věcí,
jak nebe se jmenuje,
jež nad námi pne se,
u rodů v různých říších?“

Alvís:
„Nebem je zvou lidé,
bohové oblohou,
a Vanové tkáčem větru;
azurem obři,
Álfové klenbou
a trpaslíci třpytnou síní.“

Tór:
„Řekni mi, Alvísi,
jenž osudy znáš
jistě všech věcí,
jak měsíc se jmenuje
mezi jasnými hvězdami
u rodů v různých říších?“

Alvís:
„Měsícem u lidí sluje,
u bohů lunou,
v podsvětí poutníkem,
obrům je svítilnou,
světlem trpaslíkům
a Álfům měřičem času.“

Tór:
„Řekni mi, Alvísi,
jenž osudy znáš
jistě všech věcí,
jak slunce se jmenuje
nad syny lidí
u rodů v různých říších?“

Alvís:
„Sluncem u lidí,
u bohů lucernou sluje,
v podsvětí pochodní světlou,
plamenem u obrů,
u Álfů kolem
a věčným u Ásů ohněm.“

Tór:
„Řekni mi, Alvísi,
jenž osudy znáš
jistě všech věcí,
jak mraky se jmenují
s mocnými bouřemi
u rodů v různých říších?“

Alvís:
„Mraky u lidí,
u bohů matkou bouře,
u Vanů větrů hrou slují,
u obrů oblaky,
u Álfů prameny mlh,
a v podsvětí přilbami přírody.“

Tór:
„Řekni mi, Alvísi,
jenž osudy znáš
jistě všech věcí,
jak vítr se jmenuje,
který z hor věje,
u rodů v různých říších?“

Alvís:
„Vítr u lidí,
u bohů vánek
a vichr u věčných Vanů;
u obrů fukýř,
u Álfů bouře
a v podsvětí pláč meluziny.“

Tór:
„Řekni mi, Alvísi,
jenž osudy znáš
jistě všech věcí,
jak ticho se jmenuje,
které ve vzduchu tane,
u rodů v různých říších?“

Alvís:
„Ticho u lidí,
u bohů klid,
bezvětří u věčných Vanů;
u obrů dusno,
u Álfů mír
a v podsvětí příjmený pokoj.“

Tór:
„Řekni mi, Alvísi,
jenž osudy znáš
jistě všech věcí,
jak moře se jmenuje,
po němž muži plují,
u rodů v různých říších?“

Alvís:
„Mořem u lidí,
u bohů hladinou,
vlnami u věčných Vanů;
u obrů domovem úhořů,
u Álfů vodou
a širokým v podsvětí proudem.“

Tór:
„Řekni mi, Alvísi,
jenž osudy znáš
jistě všech věcí,
jak oheň sluje,
jenž pro lidi plane,
u rodů v různých říších?“

Alvís:
„Oheň u lidí,
u Ásů plamen,
vedro u věčných Vanů;
u obrů žeh,
u Álfů žár
a v podsvětí požírač větví.“

Tór:
„Řekni mi, Alvísi,
jenž osudy znáš
jistě všech věcí,
jak les se jmenuje,
jenž pro lidi roste,
u rodů v různých říších?“

Alvís:
„Les u lidí,
u Vanů hvozd,
u Ásů hříva hor;
křoví u obrů,
u Álfů houští
a stromový v podsvětí porost.“

Tór:
„Řekni mi, Alvísi,
jenž osudy znáš
jistě všech věcí,
jak se jmenuje
Nörviho dcera
u rodů v různých říších?“

Alvís:
„Noc u lidí,
u Ásů mlha,
a závoj u věčných Vanů;
u obrů oddech,
u Álfů tma
a v podsvětí pramen snů.“

Tór:
„Řekni mi, Alvísi,
jenž osudy znáš
jistě všech věcí,
jak setba se jmenuje,
již sejí lidé,
u rodů v různých říších?“

Alvís:
„Setba u lidí,
u Ásů zrno
a výmlat u věčných Vanů;
u obrů osivo,
osení u Álfů
a v podsvětí bohatství pole.“

Tór:
„Řekni mi, Alvísi,
jenž osudy znáš
jistě všech věcí,
jak nápoj se jmenuje,
jejž lidé pijí,
u rodů v různých říších?“

Alvís:
„Pivo u lidí,
u Ásů úlitba
a víno u věčných Vanů;
u obrů chmel,
u Álfů doušek
a v podsvětí příjemné opojení.

Tór:
„Tak mnoho moudrosti
z úst jednoho muže
jsem nikdy neslyšel.
Velkou lstí, skřítku, však
jsem tě přelstil:
příchod tě překvapil dne,
slunce v síň svítí!“