Hárbarðsljóð – Píseň o Hárbardovi

Tór se vrátil ze své cesty na východ a přišel k jednomu zálivu. Na druhé straně zálivu stál převozník s lodí. Tór volal:

„Kdo je ten podivný pacholek
na protějším břehu?“

Hárbard odpověděl:

„Kdo je ten chvástavý chlap,
který přes vodu volá?“

Tór:
„Převez mě přes záliv,
potravu dostaneš:
sledě nesu v koši,
neznám slastnější jídlo.
V pokoji jsem pojed,
než jsem práh překročil,
sledě a ovesnou kaši.
Sytý jsem dosud.“

Převozník:
„Svou snídaní se vychloubáš
jak výtečným činem.
Sotva však víš,
že smutno v tvém domě:
tvá matka je, myslím, mrtva.“

Tór:
„Zprávu mi podáváš,
jež srdcem by pohnula
každého muže:
že mi zemřela matka.“

Převozník:
„Neděláš dojem,
že tři dvory ti patří.
Bos tu stojíš
s žebráckou berlou
a kus cárů máš místo kalhot.“

Tór:
„Zaměř s bárkou
sem ke mně k břehu!
Či komu patří loď,
kdo je jejím pánem?“

Převozník:
„Hildólf mě požádal,
abych hlídal převoz,
rozvážný rek
z Rádseysundu.
Zákaz mám převážet
zloděje, tuláky,
jen dobré známé smím
do lodi vzít.
Pověz své jméno,
mám-li tě přes sund převézt.“

Tór:
„Povím ti své jméno,
ač jsem tu psanec,
a celý svůj rod:
jsem Ódinův syn,
Meiliho bratr
a Magnův otec,
temný hromovládce.
S Tórem tu mluvíš.
Též však chci zvědět,
jak tebe zvou.“

Převozník:
„Hárbard se jmenuji,
jméno své neskrývám.“

Tór:
„Nač skrývat ti jméno,
když nemáš nepřátel?“

Převozník:
„I kdybych měl,
před mužem jako ty
bych život svůj zachránil –
leč bych byl zasvěcen smrti.“

Tór:
„Těžko mi připadá
přes řeku k tobě
brodem se brodit
a zmáčet si břicho.
Odměnil bych se ti,
ubohý zmetku,
za sprostou řeč,
kdybych přes sund se dostal.“

Převozník:
„Zde na břehu stojím
a na tebe čekám:
od doby, co mrtev je Hrungni,
s tvrdším ses nesetkal mužem.“

Tór:
„O boji mluvíš,
v němž jsem se utkal
s hrdým obrem
kamenné hlavy.
A přec jsem ho porazil,
že mrtev padl.
Co hezkého však zatím
vykonals, Hárbarde, ty?“

Převozník:
„U Fjölvara jsem pobýval
pět plných zim
na ostrově
Algroen jménem.
Boj nám byl radostí,
muže jsme bili,
o lásku žen se
ucházeli.“

Tór:
„A jak se k vám měly
ty vaše ženy?“

Převozník:
„Veselé jsme měli ženy,
kdyby jen věrné nám byly!
Chytré jsme měli ženy,
kdyby se jen chránily lsti!
Ony však z písku
provazy pletly
a z hloubky údolí
hloubily základy.
Já jsem však nad ně
nade všechny vyzrál:
se všemi sedmi
sestrami spal jsem,
rozkoš jsem s nimi
a radost užíval.
Co velkého však zatím,
Tóre, vykonals ty?“

Tór:
„Tjaza jsem zabil,
temného obra;
Alvaldova syna
oči jsem hodil
na jasnou oblohu:
to jsou znamení
mých zralých činů,
hvězdy, na něž všichni
hledět vždy budou.
Co hezkého však zatím
vykonals, Hárbarde, ty?“

Převozník:
„Mnoho jsem měl
milostných pletek
s ženami upíry,
které jsem odlákal mužům.
V Hlébardovi jsem potkal
hrozného obra:
kouzelný proutek mi půjčil
a já ho o rozum obelstil.“

Tór:
„Zle jsi se odměnil
za dobrý dar.“

Převozník:
„Jeden dub získá,
co druhý pozbyl.
Každý se sám o sebe starej.
Co velkého však zatím,
Tóre, vykonals ty?“

Tór:
„Byl jsem na východě,
bych obří bil plémě,
upíry ženy,
když se ubíraly do skal.
Rod obrů by velký byl,
všichni kdyby žili:
lidé by zhynuli
na této zemi.
Co hezkého však zatím
vykonals, Hárbarde, ty?“

Převozník:
„Byl jsem na bojišti,
bitev se zúčastnil,
krále popouzel,
klid zbraní rušil.
Ódin má jarly,
již v boji padají,
a Tór jen tlupu otroků.“

Tór:
„Nerovně bys rozdělil
roty bojovníků,
kdybys moc k tomu měl.“

Převozník:
„Tór má velkou sílu,
nemá však srdce:
hrůzou a strachem ses
v palečnici schoval,
kýchnout ses bál
a pustit ducha,
bys před obrem se
neprozradil.“

Tór:
„Hárbarde, sketo,
hned bych tě skolil,
kdybych tě, darebo, dosáhl.“

Převozník:
„Proč mě skolit chceš,
když příčiny nemáš?
Co velkého však zatím,
Tóre, vykonals ty?“

Tór:
„Byl jsem na východě,
břeh jsem tam střežil,
když mě spatřili
Svárangovi syni:
balvany mě napadli,
nadarmo však:
první pak přišli
prosit o mír.
Co hezkého však zatím
vykonals, Hárbarde, ty?“

Převozník:
„Na východ jsem vyjel,
s dívkou se veselil,
vlasy jí hladil
hebké jak len.
Objetím mě žádoucí
žena obdařila.“

Tór:
„Dobře jsi tam užíval
darů lásky.“

Převozník:
„Kdybych byl tehdy měl,
Tóre, tvou pomoc,
mohl jsem tu žádoucí
ženu svou zvát.“

Tór:
„Pomoc bych ti poskyt,
kdybys byl požádal.“

Převozník:
„Zda věřit možno
kladiva vládci?“

Tór:
„Nekoušu paty
jak na jaře krpce.“

Převozník:
„Co velkého však zatím,
Tóre, vykonals ty?“

Tór:
„Nevěsty berserků
na Hlésey jsem pobil.
Mnoho zla tropily,
rozum mužům mátly.“

Převozník:
„Hanba ti, Tóre,
že haníš ženy.“

Tór:
„Vlčice to byly,
ne vábné ženy.
Loď mou mi rozbily,
lanem připoutanou,
kyji mi hrozily,
zahnaly Tjálfa.
Co hezkého však zatím
vykonals, Hárbarde, ty?“

Převozník:
„Byl jsem ve vojsku,
které sem vtrhlo
s vlající vlajkou,
s krvavým kopím.“

Tór:
„Chceš říci, žes přitáhl,
bys zhoubu nám připravil!“

Převozník:
„Pokutu ti zaplatím
prstenem zlatým,
jak usoudí soudci,
kteří chtějí náš smír.“

Tór:
„Odkud jsi vzal
ta výsměšná slova,
nad něž výsměšnější
jsem nikdy neslyšel?“

Převozník:
„Mám je od mužů
starých mravů,
jež v slujích bydlí
širého světa.“

Tór:
„Hezká jména
hrobům dáváš,
když je zveš slujemi
širého světa.“

Převozník:
„Tak právě smýšlím
o takových věcech.“

Tór:
„Krutý tě stihne trest
za tvé kroucené řeči,
přes vodu-li se přebrodím.
Myslím, že budeš výt
hůře než vlk,
až kladiva údery ucítíš.“

Převozník:
„Sif tě podvádí,
pospíchej domů
a ukaž své hrdinství,
halasný reku!“

Tór:
„Zlolajně mluvíš,
bys k zlosti mě popudil;
zbabělče bídný,
bezmeznou mluvíš lež.“

Převozník:
„Jen pravdu mluvím:
pozdě přijdeš domů.
A byl bys již daleko, Tóre,
kdybys změnit svou dovedl tvář.“

Tór:
„Hárbarde, sketo,
schválně jsi mě zdržel.“

Převozník:
„Tušení jsem neměl,
že by Tórovi cestu moh
převozník pomást.“

Tór:
„Poslechni, co ti teď povím:
připluj sem s loďkou
a převez Magnova otce.
Skončeme spor!“

Převozník:
„Vrať se do přívozu!
Marně na převoz čekáš!“

Tór:
„Pověz mi cestu,
když převézt mě nechceš.“

Převozník:
„Krátké je přeplutí,
dlouhá však cesta:
kousek máš ke kmeni,
kousek ke kameni,
pak se dej nalevo,
až lidí zem uzříš.
Tam Fjörgyn potká
Tóra, svého syna,
cestu mu ukáže
v Ódinův kraj.“

Tór:
„Zdalipak ještě dnes
dostat se tam mohu?“

Převozník:
„S námahou velkou
při východu slunce,
však rázným krokem
po rozbředlé cestě.“

Tór:
„Skončeme rozmluvu,
když rozmíšku jen hledáš!
Však uvidíš,
jak se ti odměním,
až se podruhé potkáme.“

Převozník:
„Nech holedbání
a hleď už zmizet!“