Hymiskviða – Píseň o Hymim

Kdys vládnoucí bohové
z lovu se vrátili
a hladoví se chystali
hodovati.

Potřásli hůlkami,
pohlédli na los:
patřili, že Aegi má
nadbytek pití.

Skalní obr
seděl jak chlapec,
podobný v tváři však
příbuzným svým.
V oči mu pohlédl
přísně Tór:
„ásům teď,“pravil,
„připravíš hody.“

Starost obrovi
sevřela srdce.
Přemýšlel, jak by se
Tórovi pomstil.
Krátce ho požádal,
by kotel mu přinesl
vládce mlatu,
Sifjin manžel:
„Připravit v něm chci
všem bohům pivo.“

Svatí bohové
marně jej scháněli,
mocní ásové
mrzuti byli.
Až Týr potají
Tórovi sdělil,
kde by s jistotou
kotel našel.

„Na východ Elivág
obr bydlí.
nezkrotný Hymi,
na konci nebes.
Mocný můj otec
má mohutný kotel,
široký mnoho stop
a stejně hluboký.“

Tór:
„Víš jistě, že získáme
ten vařič vod?“

Týr:
„Jistě, když patřičné
ukujem pikle.“

Vyjeli z ásgardu
s veselou myslí
a večer se dostali
k Egilovu domu,
jenž v péči vzal kozly
s krásnými rohy.
Sami pak spěchali
v Hymiho síň.

Týr pramáti svou
protivnou spatřil,
devět set hlav
hrozných měla;
však jinou uviděl
s paprsky brv
v pohár lít
synovi pivo.

„Synu obrů,
skrýt vás musím,
odvážné dva reky,
pod rám kotlu,
neboť můj muž
málokdy je
přívětiv k hostům
a pohostinný.“

Pozdě se vrátil
proradný obr,
lakomý Hymi,
domů z lovu.
Zavítal v síň,
zazvonily ledy,
zmrzlou měl bradu,
zjíněný vous.

„Zdráv buď, Hymi,
zprávu mám pro tebe:
v tvé síně ti právě
syn zavítal,
jejž dlouhý čas jsme
čekali z cesty.
Provází ho
protivník Hródův,
věrný přítel lidí,
Mocný Véor.

Tam, hle, sedí
pod štítem síně,
aby se za sloupem
bezpečně skryli.“

Sloup se rozlomil
před zrakem obra,
ve dví praskl
dubový trám.

Osm kutých
spadlo kotlů,
zůstal jen jeden
jediný celý;
z úkrytu vyšli
a starý obr si
pohledem změřil
protivníka.

Nic dobrého mu
neřekla mysl,
když v síni uviděl
vraha obrů.
Tři tučné býky
ihned zabil,
useknout dal jim
sekyrou hlavy
a položit je
nad plameny.

Sifjin muž snědl,
než šel spát,
sám dva Hymiho
silné býky.

Starému druhu
Hrungniho se zdál
oběd Hlórridův
obdivuhodný:

„Podruhé se budem
spokojit muset
všichni tři
s výtěžkem lovu.“

Véor chtěl hned
k veslům si sednout,
kdyby dal návnadu
na udici obr.

Hymi:
„Jdi, vrahu obrů,
odvahu máš-li,
ke stádům volů
a vyber si návnadu.

Myslím, že ti to
nebude těžké,
napíchnout si
na udici
vnadidlem vábivým
volskou hlavu.“

Mládenec rychle
se rozběhl k lesu,
aby tu číhal
na černého býka.
Zvířeti ráznou
strhl ranou
rozložitý hrad
obou rohů.
…………
Hymi:
„Hroznější v činech se
Hymimu zdáš,
než když v síni
u jídla sedíš.“
…………
…………

Kníže kozlů
řek králi opic,
by s hřebcem vln
vesloval vpřed.
Obr však mu
v odpověď pravil,
že málo touží
po širém moři.

Statný Hymi
sám dvě velryby
vylovil udicí
ze slaných vln
a na zádi lodi
záštita ásů,
Véor, umně
vytáčel šňůru.

Zhoubce obrů,
zachránce lidí
na udici vetkl
volskou hlavu.
Rozevřel tlamu
temný netvor,
po chutném soustu
chtivě chňap had,
který obepíná
okrsek země.

Statečně táhl
silný Tór
jedovatou saň
junácky k lodi:
udeřil kladivem
v ošklivou hlavu
věrného bratra
zhoubného vlka.

Zařval netvor
země se zachvěla,
pukaly skály,
šlehaly plameny
…………
potom se ryba
ponořila do moře
…………

Neveselý byl obr,
když nazpět pluli,
mocný Hymi
mluvit přestal,
vesloval prudce
proti břehu.

Hymi:
„Chceš se podělit
o práci se mnou
a odnést velryby
odtud domů,
či k břehu chceš přivázat
berana vln?“

Přistoupil Hlórridi,
chopil se přídě,
pozdvihl hřebce vln
s prosáklou vodou;
sám i s vesly
a s výzbrojí k čerpání
odnášel domů
obrovskou loď
přes horské hřbety,
porostlé hvozdem.

Zavilý obr však
zápasit dál chtěl,
hádkám zvyklý,
s hromovládcem.
Pravil, že veslem
nestačí vládnout,
že rek jen ten je,
kdo rozbije pohár.

Sotva jej do rukou
Hlórridi dostal,
hned strmý prorazil
pohárem kámen,
přerazil vsedě
sloup ve dva kusy;
pohár však celý
mu podali zpátky.

Tu mocného obra
milostnice
ásovi k radosti
radou byla:
„Uhoď Hymiho
pohárem v hlavu,
která nad každý
kalich je tvrdší.“

Ohnul se v kolenou
kozlů vládce
a vší se oděl
ásů mocí:
nepuklo sídlo
obrovy přilby,
praskl však ve dví
na víno pohár.

Hymi:
„Vzácný klenot mi
věru byl vzat,
překrásný kalich když
s kolen mi spadl.“
A dál mluvil obr:
„Nebudu moci
nikdy už říct:
hotov jsi, nápoji!

Však ještě jednu si
podmínku stavím:
přineste mi ze dvora
pivní kotel!“
Týr se pokusil
dvakrát jím pohnout,
nehnula se však
obrova nádrž.

Módiho otec pak
jej uchopil za kraj
a klidný kráčel
krokem síní,
přes hlavu si klobouk
kotle přetáh,
o kotníky mu zvonily
jeho ostruhy.

Neujeli daleko,
když nazpět pohlédl
ódinův syn
svým bystrým okem:
spatřil, jak z pustých hor
s Hymim se žene
od východu
veliký dav.

Sundal kotel
se svých ramen,
zamával Mjöllnim,
mrtvol chtivým,
a pobil všechny
velryby pouště.

Neujeli daleko,
když náhle si lehl,
na zem klesl
Hlórridův kozel.
Oř v postrancích
ochroml náhle.
Lstivý to byl
Lokiho čin.

Slyšeli jste
-a sotva kdo vám
poví lépe
posvátnou pověst:
jakou pokutu
poskytl obr,
jenž obě své děti
dát musel v náhradu.

Bez bázně přišel
Tór na sněm bohů,
třímaje kotel,
z nějž Hymi se těšíval.
Mocní vládcové
pít teď mohou
opojný nápoj
v Aegiho síni.