Rígsþula – Píseň o Rígovi

Za dávných časů
dalekou cestou
se ubíral šedivý,
bojovný Ás,
silný a rozumný,
rozvážný Ríg.

Přišel k domu
s dveřmi dokořán,
vstoupil dovnitř,
oheň spatřil:
dva staří manželé
u krbu seděli
v kroji po otcích,
Ái a Edda.

Ríg jim dal rád
dobrou radu,
doprostřed si sedl
dlouhé síně,
z každé strany měl
jednoho z manželů.

Chléb překynutý
přinesla Edda,
tuhý a těžký
s tvrdými zrny.
Na plochý stůl
mísu položila
s hustou jíchou
hostu k jídlu.

Ríg jim dal rád
dobrou radu.
Od stolu vstal pak
a znaven šel spát,
doprostřed si lehl
tvrdého lože,
z každé strany měl
jednoho z manželů.

Tak tam strávil
tři noci s nimi,
potom šel odtud
prostřed cesty.
Uběhlo devět
měsíců dlouhých.

Povila Edda
pacholíka,
z pramene vodou
polila chlapce
temné tváře.
Trael dostal jméno.

Pěkně rostl,
prospíval dobře,
až na rukou mu
ztvrdla kůže,
prsty ztloustly,
naběhly paty,
hřbet zhrbatěl,
zhubly tváře.

V mládí už začal
užívat síly,
houžví vázal
haluze v otep,
dříví nosil
celý den domů.

Od krav přišla
křivonohá,
s lýtky spálenými,
ožehlá sluncem,
s ohrnutým nosem
otrokyně.

Doprostřed světnice
usedla dívka,
vedle ní seděl
syn hospodářův:
šeptali spolu,
stlali si postel
otrok každý den
s otrokyní.

Plahočili se,
plodili děti;
jich jména jsou, myslím:
Hreim a Mjósni,
Lút a Vefsi,
Leggjaldi, Fúlni,
Drumb, Digraldi,
Drött a Hösvi,
Klur a Kleggi.
Kopali borky,
hnojili pole,
stavěli ploty,
pásli kozy,
poklízeli svině.

Jich dcery byly:
Drumba a Kumba,
Ökkvinkálfa
a Arinnefja,
Ysja a Ambótt,
Eikintjasna,
Tötrughypja
a Trönubeina.
Od nich pochází
otroků rod.

Ríg se pak dal
rovnou cestou,
až přišel k zavřené
závorou síni.
Uprostřed podlahy
uvnitř plál oheň,
muž s ženou tam
mlčky pracovali.

Muž sekyrou tesal
vratidlo k stavu,
vous měl přistřižen,
vlas sčesán k čelu,
košili těsnou;
v koutě měli truhlu.

Žena předla,
točila přeslicí,
rozpřáhla rámě,
měřila přízi,
se stuhou na hlavě,
v halence hrudí,
s šátkem kol krku,
kasanou sukní.
Afi a Amma
obývali dům.

Ríg jim dal rád
dobrou radu
…………
…………

…………

…………
…………
od stolu vstal
a znaven šel spát.
Doprostřed si lehl
měkkého lože,
z každé strany měl
jednoho z manželů.

Tak tam strávil
tři noci s nimi.
Potom šel odtud
prostřed cesty.
Uplynulo devět
měsíců dlouhých.

Povila Amma
plavého chlapce,
bystré měl oči
jako ostříž;
vodou ho skropila,
nazvala sedlákem.
Plné tělíčko pak
plenkou ovinula.

Pěkně rostl,
prospíval dobře,
býky krotil,
hotovil pluhy,
domy stavěl
a stodoly s došky,
robil vozy
a oral rádlem.

Domů přivedli
vládkyni klíčů
v suknici z koziny
sedlákovi
a snachou ji nazvali
v selském čepci.
Žili spolu
spokojeni,
postel si stlali,
pole vzdělávali,
přátele prsteny
podíleli.

Pěkně si žili,
plodili syny,
Dreng byl jeden
a druhý Hal,
další pak Breid,
Bóndi a Smid,
Tegn, Bundinskeggi,
Búi a Boddi,
Brattskegg a Segg.

Dcery pak měly
tato jména:
Snót, Brúd, Svanni,
Svarri, Sprakki,
Fljód, Sprund a Víf,
Feima, Ristill.
Odtud se rozmohly
selské rody.

Kráčel pak Ríg
po rovných cestách,
až dosáh síně
s dveřmi přivřenými,
kruh železný visel
na veřejích.

Podlaha byla
postlána slámou,
u stolu mladí
seděli manželé,
Otec a Matka
si hleděli v oči.

Laskavý hospodář
si napínal luk,
do toulce ukládal
ostré šípy.
Mladá žena
s pletí jak mléko,
zdobená šperky,
si hladila šat.

Na hlavě čepec,
na hrudi zlato,
v dlouhé sukni,
světlé říze,
s okem zářivým,
oslnivou lící,
a šíjí čistší
než čerstvý sníh.

Ríg jim dal rád
dobrou radu,
sedl si uprostřed
dlouhé síně
mezi mladou ženu
a statného muže.

Matka mu prostřela
prázdný stůl
lněnou přikrývkou
z vzorované látky,
přinesla chleba
z pšeničné mouky
a pobídla hosta,
by pojedl darů.

Postavila na stůl
stříbrné mísy
plné slaniny,
pečených ptáků,
a zdobené poháry
s perlivým vínem.
Pili a mluvili.
Uplynul den.

Ríg jim dal rád
dobrou radu.
Potom povstal,
přichystal postel
a lehl si doprostřed
na hebké lůžko
mezi muže
a mladou ženu.
Tak tam strávil
tři noci s nimi.
Potom šel odtud
prostřed cesty.
Uplynulo devět
měsíců dlouhých.

Po devíti měsících
povila matka
hezkého hocha.
V hedvábné jej
plenky ovinula,
pokropila vodou.
Jasné dítě
nazvali jarlem.
Plavé měl vlasy,
plné tváře,
jak ještěrka
jiskrné oči.

Vyrůstal jarl
v jasné síni,
oštěpem vrhal,
ohýbal luk,
ostřil šípy
cvičil psy v štvaní,
na koni jezdil,
kryl se štítem,
mával mečem,
útoky mařil,
závodil v plavání,
zápasil v boji.

Z lesa přišel
Ríg lehkým krokem,
Ríg lehkým krokem
s tajemstvým run.
Své jméno dal chlapci,
synem ho nazval,
uvázal ho
v dědičné jmění,
v dědičné jmění,
majetek rodu.

Odtud se odebral
temným lesem
přes zjíněné skály,
až k síni přijel.
Uchopil štít,
napřáhl oštěp,
koni dal ostruhy,
ohnal se mečem,
zdvihl prudký boj,
pobil nepřátele
a přisvojil si
početné kraje.

Sám osmnáct
spravoval dvorců,
štědrý byl ke všem,
rozdával šperky,
meče a prsteny,
plavné koně,
nešetřil sponami
ni zlatými náramky.

Poslové jeli
po vlhkých cestách,
až k síni přijeli,
v níž sídlil Hersi,
šťastný s dcerou
štíhlých prstů,
jemné pleti,
Ernou jménem.

Požádali o ni,
odvezli s sebou,
oženili jasného
jarla s Ernou.
Žili spolu,
neznali žalu,
množili rod.
Míjely roky.

První Syn přišel,
potom Chlapec,
Dítě, Klouče,
Mladík, Dědic,
Potomek, Příbuzný
– ve hry se pustili,
vrhali kostky,
v plavání vedli –
Kníže byl další,
poslední Král.

Prospívali
jarlovi potomci,
krotili koně,
vrhali kopí,
robili šípy,
zdobili štíty.

Mladý Král však
měl znalost run,
run života
a run věku,
doved též chránit
oddané muže,
otupit ostří,
utišit moře.

Znal hlasy ptáků,
znal plameny mírnit,
krotit vlny,
starosti uklidnit;
moc a sílu měl
osmi mužů.

O runy se sděloval
s jarlem Rígem,
vyznal se ve lsti
víc než jarl;
pilně se snažil,
až sám dosáh práva
zvát se Rígem,
znalcem run.

Mladý Král projížděl
mlázím a hvozdy,
ostrými šípy
tišil ptáky
………..

Tu vrána zvolala
z vysoké větve:
„Proč, mladý Králi,
ptáky tišíš?
Spíše bys měl
v sedle sedět
s pádným mečem
porážet vojsko.

Dan a Danp mají
drahé síně,
vzněšenější úděl,
než máte vy.
Ti dobře loď
dovedou řídit,
rozdávat ostrou
čepelí rány
………..
………..