Þrymskviða – Píseň o Trymovi

Vztek schvátil Vingtóra,
když se vzbudil
a kladivo nikde
kol sebe neměl.
Zatřásl vousem,
potřásl vlasy,
marně se Jördin syn
rozhlížel síní.

Tato pak první
pronesl slova:
„Poslouchej, Loki,
co ti teď pravím,
co nikdo neví
na celé zemi,
ni nahoře na nebi:
Ásovi ukradli mlat.“

V bílý hrad vešli
bohyně Freye
a Tór první
pronesl slova:
„Půjčíš mi, Freyo,
své šaty z peří,
bych zpět moh získat
svůj mocný mlat?“

Freya:
„Dala bych ti jej,
byť ze zlata byl,
a stejně ráda,
kdyby byl ze stříbra.“

Perutě radostně
rozpřáhl Loki,
přeletěl rychle
příbytky Ásů
a snesl se dolů
k domovu obrů.

Trym seděl na skále,
tursů vládce,
pro své psy obojky
ze zlata pletl
a hřívu česal
svým bujným hřebcům.

Trym:
„Co je s Ásy!
Co je s Álfy?
Proč jsi sem zavítal
k synům obrů?“

Loki:
„Zle je s Ásy!
Zle je s Álfy!
Myslím, žes ukryl
Hlórridův mlat!“

Trym:
„Hlórridův mocný
mlat jsem ukryl
osm stop hluboko
pod zemí obrů.
Ten už nikdo
nikdy nedostane,
nedá-li mi za ženu
žádoucí Freyu.“

Perutě radostně
rozpřáhl Loki,
přeletěl rychle
příbytky obrů
a snes se dolů
k domovu Ásů.

Před síní bohů
s Tórem se setkal,
jenž první tato
pronesl slova:

„Je úspěch roven
úsilí tvému?
Vypravuje věrně,
dokud jsi ve vzduchu!
Slova unikají
sedícímu
a lží se chlubívá,
kdo vleže si hoví.“

Loki:
„Úspěch mám opravdu
ze svého úsilí:
Trym má tvůj mlat,
vládce tursů;
ten nikdo nikdy už
nedostane,
leč dá-li mu za ženu
žádoucí Freyu.“

Hned se vydali
vyhledat Freyu
a Tór první
pronesl slova:
„Obleč se, Freyo,
v nevěsty úbor
a pojeď se mnou
k palácům obrů!“

Vztek popad Freyu,
vzkypěla zlostí,
až se otřásly
síně Ásů,
ve dví pukl
Brísingů prsten.

Freya:
„Právem mě budou zvát
posedlou po mužích,
pojedu-li s tebou
v plaáce obrů.“

Ihned se sešli
Ásové na sněm,
a všechny bohyně
bez výjimky.
Rokovali,
hledali radu,
jak Hlórridův mlat
mocným vzít obrům.

Tu jasný Heimdall
pevným řek hlasem
– jak všichni Vanové
v budoucnost viděl -:
„Odějme Tóra
v nevěsty úbor!
Na rámě mu dejme
náramek Brísingů,
ať na něm zvoní
ze zlata klíče
a ženské sukně mu
spadají k lýtkům,
na prsa mu zavěsme
pestré kameny
a zlatým čepcem mu
očepme hlavu!“

Tu Tór se ozval,
odvážný Ás:
„Babou mě budou
bohové zvát,
nechám-li si navléci
nevěsty úbor.“

Loki však pravil,
Laufeyjin syn:
„Přestaň, Tóre,
s prázdnými slovy!
Ihned se obrové
v hrad Ásů vrhnou,
z jich moci-li nevyrveš
svůj mocný mlat.“

Oděli Tóra
v nevěsty úbor,
na rámě mu dali
náramek Brísingů,
kol boků připjali
ze zlata klíče
a suknici ženskou,
jež spadala k lýtkům,
prsa ozdobili
pestrými kameny
a zlatým čepcem
očepili hlavu.

Tu pravil Loki,
Laufeyjin syn:
„Služebné děvče ti
dělat budu,
pojedu s tebou
do říše tursů.“

Hned byli kozli
přihnáni domů.
V postroj zapřaženi
pádili rychle.
Zem plála plameny,
pukaly hory.
Ódinův syn jel
do říše obrů.

Tu pravil Trym,
vládce tursů:
„Vstaňte, obři,
upravte sídla!
Vedou mi za ženu
žádoucí Freyu,
Njördovu dceru
z Nóatúnu.

K radosti mé se tu
krávy pasou
se zlatými rohy
a černí býci.
Mám mnoho pokladů
i šperků množství,
jedině Freya mi
ještě chybí.“

Když k večeru se
všichni sešli
a před obry stálo
opojné pivo,
Tór sám jednoho
býka snědl,
spolykal ženám
kdejakou sladkost.
Sifjin muž vypil
tři sudy piva.

Tu pravil Trym
vládce tursů:
„Nikdy jsem neviděl
statnější nevěstu,
tak chtivou jídla
a nápoje z chmelu,
tučného masa
sladké medoviny!“

Chytrá služebná
seděla u stolu
hledajíc odpověď
na obrova slova:
„Osm nocí
nejedla nevěsta,
tolik po objetí
toužila obra!“

Pozdvihl nápoj
polibků chtivý,
však daleko uskočil
dozadu v síni.
„Proč uhrančivé jsou
Freyiny oči?
Z jejího pohledu
oheň plane.“

Chytrá služebná
seděla u stolu,
hledajíc odpověď
na obrova slova:
„Osm nocí
nespala nevěsta,
tolik po objetí
toužila obra.“

Dovnitř vešla
Trymova sestra,
náramek žádala
na nevěstě:
„Sejmi s ruky
rudý prsten,
chceš-li mou lásku mít
a moji přízeň.“

Tu pravil Trym,
tursů vládce:
„Přineste Mjölln,
posvěťte nevěstu,
položte v klín
kladivo děvě,
spojte nás oba
Váriným slibem!“

Srdce se Hlórridu
zasmálo v hrudi,
když opět svůj mocný
spatřil mlat.
Trym první padl,
tursů vládce.
Ochromen byl
všechen rod obrů.

Mrtvá se skácela
obrova sestra,
jež na nevěstě
náramek chtěla.
Místo prstenu
pádnou ránu
kladivem dostala
tursova dcera.

Tak mlat zpět získal
Ódinův syn.