Vafþrúðnismál – Píseň o Vaftrúdnim

Ódin:
„Radu mi, Friggo, dej,
když rád bych teď jel
vyhledat Vaftrúdna!
O moudrosti ryzí
přestarých run
mluvit chci s chytrým obrem.“

Frigg:
„Podržet bych si
přála vojsk vládce
zde v bytě bohů,
neb žádný obr
naživu není
velký jak Vaftrúdni.“

Ódin:
„Mnoho jsem prošel,
prohlédl mnoho,
věčné jsem vyzkoušel bohy.
Nyní chci vědět,
jak Vaftrúdni vládne
v své slavné síni.

Frigg:
„Zdar tvé cestě,
návratu zdar!
Zdar cíli tvé cesty!
Sílu měj ducha,
až, otče světa,
se slovy s obrem utkáš.“
Vydal se Ódin,
aby si ověřil
moudrost obrovy mysli.
Když síně Ímova
otce dosáh,
dovnitř tam Ygg ihned vkročil.

Ódin:
„Zdar tobě, Vaftrúdni,
v tvou síň jsem vešel,
bych tebe samého spatřil;
vědět musím,
zda moudrý jsi
a o všem zpraven, obře!“

Vaftrúdni:
„Který to muž
v mé vlastní síni
se na mne s otázkou obrací?
Nikdy se odtud
nedostaneš,
nemáš-li větší vědomosti.“

Ódin:
„Gagnrád se jmenuji,
z daleka jdu,
žíznivý do tvých síní spěchám.
Vlídného pohoštění
potřebuji,
a oddechu u tebe, obře!“

Vaftrúdni:
„Proč, Gagnráde,
na prahu stojíš?
Pojď sednout si v síň !
Pak vyzkoušet můžeme,
kdo více ví,
host či tulova hlava.“

Ódin:
„Muž bez majetku
když k boháči přijde,
ať mluví málo, nebo ať mlčí!
Příliš řečí
přinese škodu
muži u mrazivého obra.“

Vaftrúdni:
„Pověz mi, Gagnráde,
když pokoušet chceš,
svůj, odvážný, osud:
jak kůň se jmenuje,
který každý den přináší
lidem líbezné světlo?“

Ódin:
„Skinfaxi je kůň,
který každý den přináší
lidem líbezné světlo.
Nejrychlejším se zdá
na koni rekům
stále září hříva hřebci.“

Vaftrúdni:
„Pověz mi, Gagnráde,
když pokoušet chceš,
svůj, odvážný, osud,
jméno oře,
který od východu
bohům noc nese.“

Ódin:
„Hrímfaxi nese
temnou noc
vládcům všech věků.
Pěna z jeho pysků
padá do údolí,
odtud je ranní rosa.“

Vaftrúdni:
„Pověz mi, Gagnráde,
když pokoušet chceš,
svůj, odvážný, osud,
jméno řeky,
která říši dělí
obrů a blažených bohů.“

Ódin:
„Ifing je řeka,
která říši dělí
obrů a blažených bohů;
volně poteče
po věčné časy
nikdy nezamrzne.“

Vaftrúdni:
„Pověz mi, Gagnráde,
když pokoušet chceš,
svůj, odvážný, osud;
jméno valu,
na němž válčit bude
Surt se světlými bohy.“

Ódin:
„Vigríd je val,
na němž válčit bude
Surt se světlými bohy.
Sto měří mil
každým směrem;
takový je jim vyhrazen val.“

Vaftrúdni:
„Moudrý jsi, hosti,
k mému pojď stolci,
sjednejme smlouvu.
Hlava je sázkou
v této síni
pro naši moudrost, muži!“

Ódin:
„Pověz mi za prvé,
postřeh-li máš
a všechno, Vaftrúdni, víš:
odkud země se vzala
a obloha nebes,
přemoudrý obře!“

Vaftrúdni:
„Z Ymiho masa
zem je uhnětena
a z kostí skály,
obloha z lebky
mrazivého obra
a z potu vlny vod.“

Ódin:
„Pověz mi za druhé,
postřeh-li máš
a všechno, Vaftrúdni, víš:
odkud měsíc přišel,
který nad lidmi pluje,
a zářivé světlo slunce?“

Vaftrúdni:
„Mundilferi má jméno,
jenž zplodil měsíc
i zářivé světlo slunce.
Po nebi kráčejí
každý den,
by lidem čítaly čas.“

Ódin:
„Pověz mi za třetí,
postřeh-li máš
a všechno, Vaftrúdni, víš:
odkud den přišel
k dětem lidí
a noc s novoluním?“

Vaftrúdni:
„Delling se jmenuje,
jenž stvořil den,
a noc je Nörviho dcerou;
úplněk a novoluní
určili bohové
lidem k členění času.“

Ódin:
„Za čtvrté pověz,
postřeh-li máš
a všechno, Vaftrúdni, víš:
odkud zima přišla
a zářivé léto
k blaženým bohům?“

Vaftrúdni:
„Vindsval se jmenuje
vládce zimy
a Svásud světlého léta

Ódin:
„Za páté pověz,
postřeh-li máš
a všechno, Vaftrúdni, víš:
kdo z Ásů žil
či z Ymiho rodu
první v dalekém pravěku?“

Vaftrúdni:
„Bezpočet zim
před stvořením země
byl Bergelmi zrozen.
Trudgelmi ho
tehdy zplodil,
Aurgelmův olbřímí syn.“

Ódin:
„Za šesté pověz,
postřeh-li máš
a všechno, Vaftrúdni, víš:
odkud Aurgelmi
k synům obrů
před věky přišel?“

Vaftrúdni:
„Z Élivágů kapaly
kapky jedu,
které se v obra obrátily;
z něho vzešly
všechny naše rody,
proto svár stále vládne.“

Ódin:
„Za sedmé pověz,
postřeh-li máš,
a všechno, Vaftrúdni, víš:
jak děti zplodil
silný obr,
když neužil s obryní slasti?“

Vaftrúdni:
„Pod paždím obr,
tak vypráví pověst,
dostal s dědicem dceru.
Noha s nohou mu
nadělily
sedmihlavého syna.“

Ódin:
„Za osmé pověz,
postřeh-li máš
a všechno, Vaftrúdni, víš:
cos v pravěku poznal,
co první máš v paměti,
přemoudrý obře !“

Vaftrúdni:
„V počátku zim
před stvořením země
byl Bergelmi zrozen.
První má vzpomínka
platí záchraně obra
v člunu před potopou.“

Ódin:
„Za deváté pověz,
postřeh-li máš
a všechno, Vaftrúdni, víš:
odkud se vítr vzal,
který nad mořem vane
a nikdo ho nevidí?“

Vaftrúdni:
„Hraesvelg sedí,
hrozný obr,
jak orel při obzoru.
Z jeho perutí se
prudký vítr žene
přes příbytky lidí.“

Ódin:
„Za desáté odpověz,
když o osudech bohů
všech, Vaftrúdni, víš:
odkud Njörd přišel
k synům Ásů
– nesčetným svatyním
na světě vládne –
ač mezi Ásy nevyrostl?“

Vaftrúdni:
„Žil ve Vanaheimu
mezi moudrými vládci.
V bohů rod rukojmím přišel.
Na konci věků
zas se však vrátí
věrný Van k Vanům.“

Ódin:
„Za jedenácté mi pověz,
na které pláni
denně dochází k boji,
kde padlí se bijí,
z bitvy odjíždějí
a smířeni pak sedí spolu?“

Vaftrúdni:
„Na Ódinově pláni
padlí bojovníci
se bijí den co den;
tam bojiště volí,
z bitvy odjíždějí
a smířeni pak sedí spolu.“

Ódin:
„Za dvanácté odpověz,
jak o osudech vládců
všech, Vaftrúdni, víš,
o runách obrů
i věčných bohů
pravdu jen pravíš,
přemoudrý obře !“

Vaftrúdni:
O runách bohů
a obrů všech
pravdu jen pravím,
neboť jsem všemi říšemi prošel,
devíti říšemi
až k Niflhelu,
kde domov mají mrtví muži.“

Ódin:
„Mnoho jsem prošel,
prohlédl mnoho,
mnoho se vyptával věčných vládců:
kdo zbude z mužů,
až strašná se přežene
přes zemi zima?“

Vaftrúdni:
Líf a Líftrasi
spasí v lese
Hoddmímově svou hlavu.
Ranní rosou si budou
svlažovat rty
odtud opět lidé vzejdou.“

Ódin:
„Mnoho jsem prošel,
prohlédl mnoho,
mnoho se vyptával věčných vládců:
odkud slunce
na oblohu vzejde,
když je přec zhoubný zhltl vlk?“

Vaftrúdni:
„Plavou dceru
povije Alfrödul,
než zhoubný ji zhltne vlk.
Po matčiných
pojede cestách,
až zlé moci zahubí vládce.“

Ódin:
„Mnoho jsem prošel,
prohlédl mnoho,
mnoho se vyptával věčných vládců:
o moudrých děvách mi pověz,
které nad mořem plují,
nad vlnami vod.“

Vaftrúdni:
Tři mocné družiny
Mögtrasiho děv
letí nad příbytky lidí;
jediné dobré
strážné duše,
které skalní zplodili obři.“
Ódin:
„Mnoho jsem prošel,
prohlédl mnoho,
mnoho se vyptával věčných vládců:
kdo vládnout bude
v říši bohů,
až Surtova vyhasne výheň?“

Vaftrúdni:
„Vídar a Váli
vládnout budou,
až Surtova vyhasne výheň.
Módi a Magni
budou mlat třímat
po Vingniho pádu.“

Ódin:
„Mnoho jsem prošel,
prohlédl mnoho,
mnoho se vyptával věčných vládců:
jaký osud
Ódina stihne
v posledním boji bohů?“

Vaftrúdni:
„Vlk zhltne
vládce světa,
Vídar však vykoná pomstu:
hladnému chrtu
roztrhne chřtán
v bezohledném boji.“

Ódin:
„Mnoho jsem prošel,
prohlédl mnoho,
mnoho se vyptával věčných vládců:
co svěřil Ódin
uchu svého syna,
než ho hranice objala ohněm?“

Vaftrúdni:
„Nikdo neví,
co jsi naposled
do ucha svěřil svému synu.
Zasvěcen smrti jsem mluvil
o začátku věku
a záhubě bohů.
Nyní jsem vyměnil
s Ódinem výroky:
nikdo moudřejší nad tebe není.“