Flexe

3.1 Podstatná jména

  1. Rod. Ve staroseverštině jsou stejně jako v češtině tři rody: mužský (masc.), ženský (fem.) a střední (neut.). Třídění podle rodů je částečně přirozené, částečně pravopisné. Složená slova nesou rod své poslední složky.
  2. Silné a slabé. Všechna slabá podstatná jména končí na samohlásku v 1. pádu j. č. i v mnoha dalších pádech. Většina silných podstatných jmen končí v 1. p. j. č. na souhlásku.
  3. Pády. Jsou čtyři: nominativ (1. p.), akuzativ (4. p.), dativ (3. p.) a genitiv (2. p.). Všechna podstatná jména (s výjimkou několika) končí v genitivu mn. č. na -a (fiska – rybám) a v dativu mn. č. na -um (fiskum). Všechna silná mužská (fiskr) a některá silná ženská (bruðr – nevěsta) končí v nominativu j. č. na r. Většina silných ženských podstatných jmen má v nominativu jen holý kořen s u-přehláskou, je-li to možné (āst – přízeň, fǫr – cesta). Nominativ mn. č. všech silných mužských i ženských podstatných jmen končí na r (fiskar, āstir). Akuzativ mn. č. ženských podstatných jmen je stejný jako jejich nom. mn. č. (ástir). Ak. mn. č. mužských silných podstatných jmen vždy končí samohláskou (fiska). Nom. a ak. mn. č. středního rodu je stejný jako nom. a ak. j. č., s výjimkou těch u-přehláskovaných (hūs – domy, lǫnd – země).
  4. Skloňování jsou obvykle rozlišena podle ak. mn.č.

3.1.1 Silný mužský rod

(1) ak. mn.č. končící -a

tab. 3.1 – fiskr (ryba)
j.č. mn.č.
nom. fisk-r fisk-ar
ak. fisk fisk-a
dat. fisk-i fisk-um
gen. fisk-s fisk-a
  1. Viz. tab. 3.1. Platí i pro slova heimr (domov, svět); konungr (král); Þōrr (Thor), ak. Þōr, gen. Þōrs; steinn (kámen), ak. steins, nom. mn. č. steinar; hrafn (havran), ak. hrafn, nom. mn. č. hrafnar; þurs (obr), ak. a gen. þurs, nom. mn. č. þursar.
  2. Dvouslabičná slova končící -r, -l, -n obvykle vypouští samohlásku předcházející skloňující samohlásce: hammarr (kladivo) — hamri (dat.); jǫtunn (obr) — jǫtnar (mn.č.). Kętill (kotlík) a lykill (klíč) mají nepřehláskované samohlásky ve zkrácených podobách: ak. mn. č. katla, lukla.
  3. Některá podstatná jména dle tohoto skloňování končí v gen. j. č. na -ar, obzvláště vlastní jména jako HākonHākonar (gen.).
  4. Některá podstatná jména přidávají v před samohlásky: sær (moře) — sævar (gen.).
  5. Dativ někdy vypouští i: (moře), Þōr. Dagr (den) v dativu přehláskuje svou samohlásku na dęgi.
  6. Podstatná jména končící -ir ponechávají i v j. č. a vypouští v mn. č. Viz. tabulka 3.2.
    tab. 3.2 – hęllir (jeskyně)
    j.č. mn.č.
    nom. hęlli-r hęll-ar
    ak. hęlli hęll-a
    dat. hęlli hęll-um
    gen. hęlli-s hęll-a
  7. To platí i pro mnoho vlastních jmen, jako jsou Skrȳmir, Þōrir.

(2) ak. mn.č. končící -i

  1. Viz. tabulka 3.3. Také pro slova gripr (vzácnost), salr (síň).
    tab. 3.3 – stađr (místo)
    j.č. mn.č.
    nom. stađ-r stađ-ir
    ak. stađ stađ-i
    dat. stađ stađ-um
    gen. stađ-ar stađ-a
  2. gęstr (host) končí v dat. j. č. na -i a v gen. j. č. na -s.
  3. Slova končící na -g nebo -k přidávají j před au: bękkr (lavice) – bękk, bękk, bękkjar, bękkir, bękki, bękkjum, bękkja. Stejně tak męrgr (morek, jádro), stręngr (řetěz).

(3) ak. mn.č. končící -u

tab. 3.4 – skjǫldr (štít)
j.č. mn.č.
nom. skjǫld-r skjǫld-ir
ak. skjǫld skjǫld-u
dat. skjǫld-i skjǫld-um
gen. skjǫld-ar skjǫld-a
  1. Viz. tab. 3.4. Také pro slova vǫndr (větvička), vǫllr (planina), viđr (dřevo). āss (bůh) má pl.nom. æsir, ak. āsu. sonr (syn) má dat.sg. syni, pl.nom. synir. Nom. obvykle vypouští koncové -r ve složených slovech jako je Tryggva-son (syn Tryggviho).

(4) ak. mn.č. končící -r

tab. 3.5 – fōtr (noha)
j.č. mn.č.
nom. fōt-r fœt-r
ak. fōt fœt-r
dat. fœt-i fōt-um
gen. fōt-ar fōt-a
  1. Viz. tab. 3.5. Také pro brōđir (bratr), pl. brœđr.
  2. Příčestí přítomné použité jako podstatné jméno následuje toto skloňování v plurálu a slabé třídy v singuláru, viz. tab. 3.6.
    tab. 3.6 – bōndi (zeman)
    j.č. mn.č.
    nom. bōndi bœndr
    ak. bōnda bœndr
    dat. bōnda bōndum
    gen. bōnda bōnda
  3. To platí i pro frœndi (příbuzný), pl. frœndr.

3.1.2 Silný střední rod

tab. 3.7 – skip (loď)
j.č. mn.č.
nom. skip skip
ak. skip skip
dat. skip-i skip-um
gen. skip-s skip-a
  1. Viz. tab. 3.7. Platí i pro orđ (slovo), land (země) pl. lǫnd, sumar (léto) pl. sumur (viz. bod 25).
  2. męn (náhrdelník), kyn (závod), grey (pes) vkládají j před au: greyjum. hǫgg (úder) vkládá v před samohlásku: hǫggvi. knē (koleno), knē, knē, knē, knēs; knē, knē, kjām, knjā. Také trē (strom).
  3. Slovo (peníze) se skloňuje: gen. fjār, dat. .
    tab. 3.8 – kvæđi (báseň)
    j.č. mn.č.
    nom. kvæđi kvæđ
    ak. kvæđi kvæđ
    dat. kvæđi kvæđum
    gen. kvæđi-s kvæđa
  4. Viz. tab. 3.8. Také klæđi (plátno). Ty s k vkládají j před au: męrki (značka), męrkjum, męrkja. Také rīki (svrchovanost).

3.1.1 Silný ženský rod

(1) ak. mn.č. končící -ar

tab. 3.9 – gjǫf (dar)
j.č. mn.č.
nom. gjǫf gjaf-ar
ak. gjǫf gjaf-ar
dat. gjǫf gjǫf-um
gen. gjaf-ar gjaf-a
  1. Viz. tab. 3.9. Platí i pro mǫn (jméno); gjǫrđ (opasek); ār (veslo).
  2. ā (řeka) se skloňuje: ā, ā, ā, ār; ār, ār, ām, ā.
  3. Mnoho jich končí v dat.sg. na -u: kęrling (stařena), kęrling, kęrlingu, kęrlingar; kęrlingar, kęrlingar, kęrlingum, kęrlinga. Také laugh (lázeň).
  4. Ty s přehláskovanou kořenovou samohláskou (nebo i) vkládají do skloňování j: ey (ostrov), ey, eyju, eyjar; eyjar, eyjar, eyjum, eyja. Také Frigg, Hęl. mær (služka), mey, meyju, meyjar; meyjar, meyjar, meyjum, meyja.
  5. Viz. tab. 3.10.
tab. 3.10 – heiđr (vřesoviště)
j.č. mn.č.
nom. heiđ-r heiđ-ar
ak. heiđ-i heiđ-ar
dat. heiđ-i heiđ-um
gen. heiđ-ar heiđ-a

(2) ak. mn.č. končící -ir

  1. Viz. tab. 3.11. Také sorgr (žal), skipun (úprava, řád), hǫfn (přístav) pl. hafnir a většina silných ženských podstatných jmen.
  2. Mnoho končí v dat.sg. na -u: sōl (slunce), sōl, sōlu, sōlar; sōlir, sōlir, sōlum, sōla. Také jǫrđ (země), stund (časový interval).
  3. Jedno podst.jm. má v nom.sg. r a následuje heiđr v sg.: brūđr (nevěsta), brūđi, brūđi, brūđar; brūđir, brūđir, brūđum, brūđa.
tab. 3.11 – tīđ
j.č. mn.č.
nom. tīđ tīđ-ir
ak. tīđ tīđ-ir
dat. tīđ tīđ-um
gen. tīđ-ar tīđ-a

(3) ak. mn.č. končící -r

tab. 3.12 – bōk (kniha)
j.č. mn.č.
nom. bōk bœk-r
ak. bōk bœk-r
dat. bōk bōk-um
gen. bōk-ar bōk-a
  1. Viz. tab. 3.12. Také nātt (noc) pl. nætr, bōt (náhrada, vyrovnání) pl. bœtr, tǫnn (zub) gen. tannar pl. tęnnr.
  2. hǫnd (ruka) pl. hęndr má dat.sg. hęndi.
  3. kȳr (kráva) má ak. pl. kȳr.
  4. brūn (obočí) pohlcuje r v pl.: brȳnn.
tab. 3.13 – mōđir (matka)
j.č. mn.č.
nom. mōđir mœđr
ak. mōđur mœđr
dat. mōđur mœđrum
gen. mōđur mœđra
  1. Viz. tab. 3.13. Také dōttir (dcera) pl. dœtr; systir (sestra) pl. systr.

3.1.4 Slabý mužský rod

  1. Viz. tab. 3.14. Také māni (měsíc), fēlagi (společník).
  2. hǫfđingi (náčelník) a některé další vkládají do skloňování j: hǫfđingja, hǫfđingjar, hǫfđingjum.
tab. 3.14 – bogi (luk)
j.č. mn.č.
nom. bog-i bog-ar
ak. bog-a bog-a
dat. bog-a bog-um
gen. bog-a bog-a
  1. (kosa) je zkrácen; jeho gen.sg. je ljā.
  2. oxi (vůl, tur) má pl. öxn.
  3. herra (lord, pán) je v sg. nesklonný.

3.1.5 Slabý střední rod

tab. 3.15 – hjarta (srdce)
j.č. mn.č.
nom. hjart-a hjǫrt-u
ak. hjart-a hjǫrt-u
dat. hjart-a hjǫrt-um
gen. hjart-a hjart-na
  1. Viz. tab. 3.15. Také auga (oko).

3.1.6 Slabý ženský rod

tab. 3.16 – tunga (jazyk)
j.č. mn.č.
nom. tung-a tung-ur
ak. tung-u tung-ur
dat. tung-u tung-um
gen. tung-u tung-na
  1. Viz. tab. 3.16. Také stjarna (hvězda) pl. stjǫrnur, kirkja (kostel) gen.pl. stjarna, kirkna.
  2. Viz. tab. 3.17. Také glęđi (radost) a mnoho abstrakt.
  3. lygi (faleš, klam) má pl. lygar; také gǭrsimi (drahocennost).
tab. 3.17 – ęlli (stáří)
j.č.
nom. ęlli
ak. ęlli
dat. ęlli
gen. ęlli

3.2 Přídavná jména

  1. Přídavná jména mají tři rody a stejné pády jako podstatná jména, i když s trochu odlišnými koncovkami.

3.2.1 Silná přídavná jména

tab. 3.18 – ungr (mladý)
SG. masc. neut. fem.
nom. ung-r ung-t ung
ak. ung-an ung-t ung-a
dat. ung-um ung-u ung-ri
gen. ung-s ung-s ung-rar
PL. masc. neut. fem.
nom. ung-ir ung ung-ar
ak. ung-a ung ung-ar
dat. ung-um ung-um ung-um
gen. ung-ra ung-ra ung-ra
  1. Viz. tab. 3.18. Také fagr (hezký) fem. fǫgr neut. fagrt.
  2. Některá vkládají j před au: nȳr (nový) – nȳjum – nȳjan.
  3. Některá vkládají v před samohlásku: hār (vysoký) – hāvan, dökkr (temný) – dökkvir, kykr (živý) – kykvir.
  4. t středního rodu se zdvojuje po dlouhé samohlásce: nȳtt, hātt. Jednoslabičná slova obsahující đ, dd, tt mají střední rod končící -tt: breiđr (široký) – breitt; leiddr (vedený) – leitt. gōđr (dobrý) má neut. gott. sannr (pravdivý) má neut. satt. V nepřízvučných slabikách, nebo když předchází souhláska, se tt zkracuje na t: kallađr (volaný) – kallat; blindr (slepý) – blint; harđr (těžký) – hart; fastr (pevný) – fast.
  5. ln pohlcují následující r: gamall (starý), fem. gǫmul, fem. gamla, dat. gamalli. vǣnn (krásný), gen.pl. vænna.
tab. 3.19 – mikill (skvělý, nádherný, velký)
SG. masc. neut. fem.
nom. mikill mikit mikil
ak. mikinn mikit mikla
dat. miklum miklu mikilli
gen. mikils mikils mikillar
PL. masc. neut. fem.
nom. miklir mikil miklar
ak. mikla mikil miklar
dat. miklum miklum miklum
gen. mikilla mikilla mikilla
  1. Viz. tab. 3.19. Také lītill (malý).
  2. Dvouslabičná slova končící -inn mají v neut. koncovku -it a v masc.sg.ak. -inn: tīginn (významný) – tīgit – tīginn pl. tīgnīr. Také kominn (přišlý).
  3. Viz. tab. 3.20.
tab. 3.20 – annarr (další, jiný)
SG. masc. neut. fem.
nom. annarr annat ǫnnur
ak. annan annat ađra
dat. ǫđrum ǫđru annarri
gen. annars annars annarrar
PL. masc. neut. fem.
nom. ađrir ǫnnur ađrar
ak. ađra ǫnnur ađrar
dat. ǫđrum ǫđrum ǫđrum
gen. annarra annarra annarra

3.2.2 Slabá přídavná jména

  1. Viz. tab. 3.21. Také fagri, hāvi, mikli, atd.
  2. Viz. tab. 3.22. Také všechna komparativa (druhé stupně), jako meiri (větší), a přítomná příčestí použitá jako přídavná jména, jako gefandi (dávající), dat.pl. gefǫndum.
tab. 3.21
SG. masc. neut. fem.
nom. ung-i ung-a ung-a
ak. ung-a ung-a ung-u
dat. ung-a ung-a ung-u
gen. ung-a ung-a ung-u
PL. masc. neut. fem.
nom. ung-u ung-u ung-u
ak. ung-u ung-u ung-u
dat. ung-u ung-u ung-u
gen. ung-u ung-u ung-u
tab. 3.22 – yngri (mladší)
SG. masc. neut. fem.
nom. yngri yngra yngri
ak. yngra yngra yngri
dat. yngra yngra yngri
gen. yngra yngra yngri
PL. masc. neut. fem.
nom. yngri yngri yngri
ak. yngri yngri yngri
dat. yngrum yngrum yngrum
gen. yngri yngri yngri

3.3 Stupňování

  1. (1) s -ari, -astr: rīkr (mocný) – rīkarirīkastr; gǫfugr (významný) – gǫfgarigǫfgastr.
  2. (2) s -ri, -str a přehláskou: langr (dlouhý) – lęngrilęngstr; stōr (velký) – stœrristœrstr; ungr (mladý) – yngriyngstr.
  3. Přídavná jména v tab. 3.23 jsou nepravidelná.
  4. tab. 3.23
    gamall ęllri ęlztr starý
    gōđr bętri bęztr dobrý
    illr vęrri vęrstr špatný, zlý
    lītill minni minstr malý
    margr fleiri flestr mnoho
    mikill meiri mestr skvělý

3.4 Číslovky

  1. Viz. tab. 3.24 a 3.25.
tab. 3.24
základní řadové
1 einn fyrstr
2 tveir annarr
3 þrīr þriđi
4 fjōrir fjōrđi
5 fimm fimmti
6 sex sētti
7 sjau sjaundi
8 ātta ātti
9 nīu nīundi
10 tīu tīundi
11 ellifu ellifti
12 tōlf tōlfti
13 þrettān þrettāndi
tab. 3.25
základní
14 fjōrtān
15 fimmtān
16 sextān
17 sjautān
18 ātjān
19 nītjān
20 tuttugu
21 einn ok tuttugu
30 þrīr tigir
100 tīu tigir
110 ellifu tigir
120 hundrađ
1200 þūsund
  1. einn se skloňuje jako přídavná jména. Viz. tab. 3.26.
    tab. 3.26 – einn (jedna)
    masc. neut. fem.
    nom. einn eitt ein
    ak. einn eitt eina
    dat. einum einu einni
    gen. eins eins einnar

    Také má pl.: einir, einar, ein; gen. einna, atd. ve smyslu ‚nějaký.‘

  2. Následující trojice ukazuje různé nepravidelnosti. Viz. tab. 3.27.
  3. Podobně báđir (oba). Viz. tab. 3.28.
  4. Viz. tab. 3.29.
  5. Viz. tab. 3.30.
  6. Další jsou nesklonné až na þrír tigir, atd.; tigir se skloňuje pravidelně jako plurál silného u-maskulina: tigir, tigu, tigum, tiga.
  7. hundrađ je silné neutrum: tvau hundruđ (240), tveim hundruđum, atd. Řídí genitiv (stejně jako þúsund): fimm hundruđ gólfa, ‚pět (šest) set pokojů‘.
  8. þúsund je silné ir-feminimum: tvær þúsundir
  9. hundrađ a þúsund můžou mít výjimečně význam 100 a 1000.
tab. 3.27
masc. neut. fem.
nom. tveir tvau tvær
akuz. tvá tvau tvær
dat. tveim tveim tveim
gen. tvęggja tvęggja tvęggja
tab. 3.28
masc. neut. fem.
nom. báđir bæđi báđar
akuz. báđa bæđi báđar
dat. báđum báđum báđum
gen. beęggja beęggja beęggja
tab. 3.29
masc. neut. fem.
nom. þrír þrjú þrjár
akuz. þrjá þrjú þrjár
dat. þrim þrim þrim
gen. þriggja þriggja þriggja
tab. 3.30
masc. neut. fem.
nom. fjórir fjogur fjórar
akuz. fjóra fjogur fjórar
dat. fjórum fjórum fjórum
gen. fjogurra fjogurra fjogurra
  1. Z řadových číslovek jsou fyrstr a annarr (viz. tab. 3.20) silná a ostatní slabá přídavná jména. þriđi vkládá j: þriđja, atd.